Na Boží hod vánoční už se pomalu stává tradicí setkání s flyballáky ve Stromovce. Moc hezká tradice – bez auta, tudíž, se i panička může cestou napojit pivečkem (v případě velké zimy svařáčkem), navíc jsme si konečně všichni odfoukli od rodinných povinností a setkání  po Štědrém dni (a že to leckdy byly velmi dramatické chvilky). Já s Luckou a holčičkami jsme dorazily tramvají a vydaly se na sraz ke Šlechtovce za Kájou. Mezitím do nás a kolem nás zapadl jeden půlitřík (kolem nás díky Blaženčinu ohonu), Bailinka tu zatím vyhlížela komu ukrást míček a Branduška komu ukrást co ze stolu. 😀 Když dorazila Kája s klukama, prošly jsme Stromovku křížem krážem a věřte nebo nevěřte, tentokrát hlavním tématem nebyl flyball, ale stížnosti nás potížistů na rodinné příslušníky. Bailinka se konečně dočkala loupeže za bílého dne – smráděti malému nestačilo Blažence vyfouknout míček přímo před nosem, když jsme ho hodily, ale v případě, že ho Blaženka chytla dřív, nestyděla se ta můra mrňavá krást ho Blažoutovi přímo z tlamy. Ještěže je Blaženka taková pohodářka, kdyby chtěla udělá z ní dvě Bailinky minimálně. Barníček se držel klacíku a Branduška somrovala kde jen mohla (v jejím případě stačí jediný přívětivý pohled a už ji máte na krku). Šampon s Branduškou se stihli i vykoupat – zima moc nebyla, takže malé osvěžení i pro pejsky neuškodilo.

Procházku jsme zakončily opět u Šlechtovky, kde se Kája odpojila a zanedlouho po ní (a dalším rozlitém pivečku – tentokrát šikovná Lucka :-D) dorazila Petra s rodinkou, tedy Martinem, Adámkem a zvířátky. S těmi jsme už jen pokecali a pak nás vyprovodili k hlavní bráně, kde jsme se rozloučili a naše holčičí partička vyrazila na tramvaj. Našim stresulkám v čase vánočním většinou stačí, aby se setmělo a ony začnou stresovat, jenže co čert nechtěl – při čekání na zastávce se naproti každou chvíli vyklonil debil ze stánku a prdnul přímo před stánek chodcům pod nohy petardu. Z Blaženky se v tu ráno stalo jedno velké chrastítko. Branduška moc mile překvapila – sice se lekla a taky zatřásla, ale zdá se, že letos objevený Alavis (anebo nenažranost) dělá divy, takže dál žebrala dobrůtky. Bailinku nic z toho nějak zvlášť nevzrušovalo. Jsem ráda, že malá prďola to neřeší a Brandy dělá obrovské pokroky. V tramvaji už byly všechny tři v klidu a mohly tedy sklízet obdivné pohledy spolucestujících na vzorné a, samozřejmě, nejkrásnější pejsky. 😀

Doufám, že příští rok se nás sejde o něco víc. Moc díky za tohle fajn pročištění hlavy.