1

Konečně se mi podařilo oplatit návštěvu, skoro jsem se už bála, že prcky nestihnu, jenže člověk míní a osud mění. Na návštěvu jsem vyrazila i s kolegou z práce (a sousedem), který si Martu oblíbil od té doby, co nám při porodu zachránila celý Bčkový vrh (maminku Brandušku nevyjímaje). Prckové týden předtím strávili na psím táboře – dokonalá socializace. Marta nám cestou psala, že prckové se akorát probouzejí, a tak jsme měli to štěstí, že jsme je viděli pořádně rozjeté. Jsou to teriérci jak mají být – pořádní raplíci. Strašně jim závidím, že mají k dispozici celou zahradu, kterou obezřetně hlídá maminka Kettynka – matka má v merku všechno, co se hne. Prckové se samozřejmě při obraně domu snažili pomáhat. Byli prostě skvělí. Ze začátku mi padla do oka malá trikolorní princezna Aisa, která se zdá, že bude, narozdíl od dvou mladých pánů, hladkosrstá. Pěkná divoška tahle slečinka – největší torpédko ze všech. Jako největší mazlík se mi chviličku zdál Altárek (trikolorek, asi hrubáč), ale i Icík si chvilku zahrál na mazlíčka. Ještěže nemusím vybírat štěňátko, vůbec netuším, kterého malého draka bych si vzala (když si vzpomenu na rozhodování mezi Buginkou a Bailinkou….). Zhruba po hodince jsme se přesunuli do domu, tedy do dalšího psího království. Největší show prckové předvedli v malém pedigráckém tunýlku – lítali v něm jak šílení, masili se, že konce tunelu vlály vzduchem. Tihle prďolkové jsou tak socializovaní, že  i skvěle vycházejí s domácí kočičkou. O tetičce Shelbince ani nemluvím. Návštěvu jsme zakončili zhruba po dvou hodinkách, kdy prckům konečně začaly padat hlavičky – byli tedy přesunuti do ohrádky a jen na malou chviličku je probrala jen plná miska masíčka. Vůbec se mi od těch prďolek nechtělo, ale museli jsme jet – svoje princezny jsem totiž nechala doma samotné, abysme mamku Ketty neprudily. Holčičky si doma udělaly pohodlíčko – podařilo se mi totiž neslyšně odemknout a když jsem otevřela dveře, musela jsem se smát – Brandy spinkala v houpacím křesle a Bailinka stočená do klubíčka odpočívala spokojeně na JÍDELNÍM STOLE (během vteřina byla samozřejmě dole, přerazila se o židli, kterou shodila a děsně se divila, proč se jako na oko rozčiluju).

Jak už jsem říkala, tak tahle kouzelná, skvěle socializovaná a čistotě vzorně naučená štěňátka jsou stále ještě k dispozici. Více se o nich dozvíte na stránkách chovatelské stanice REALGAR. Věřte, že to budou jedny z nejvymazlenějších štěňátek ve skvělých rukách veterinářky Marty a po skvělých, sportovně i lovecky vedených rodičích!!! Tak šup šup, ať můžou jít prckové do světa – ideálně k nějakým sporťákům, agiliťákům, flyballákům!!!