CRAZY CUP 2014 Neděle 29. Červen, 2014

   VÝSLEDKY:    
   FUNatic Runners (Baileys): 3. divize    3. místo   
   Kosatky 1 (Brandy): 6. divize    1. místo   

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.
Celková tabulka výsledků Brandy >> zde <<.

Hned v prvním rozběhu běželi právě Kosatky proti Lavině Gama. Byla jsem hrozitánsky nervózní – netušila jsem, jak střídat na předposledního pejska Huga a také jak si Brandy poradí s cizím boxem. Při zkušebním běhu ji box asi trochu překvapil, takže lovila míček, ale v rozběhu už byla na jiný box připravená a neměla s ním vůbec žádný problém. Hned v prvních dvou bězích mi padla čelist, protože jsme s Branduškou vymlaskly dva OKy a krásný čas 5,39 s. Brandy je prostě hvězda. Já si s OKy taky připadala jako hvězda, ovšem jen do chvíle, kdy jsem se asi čtvrt hoďky po tomhle rozběhu dozvěděla, že jsme neběhali Speed Trial, ale Round Robin, tedy na body. To se mi trochu podlomila kolena, protože jsem si samozřejmě vůbec nehlídala u sousedů chybičky a snažila se běhat jen na ty OKy. No nic, stane se a měla jsem štěstí, protože jsme nad Lavinou vyhráli 2:1 (ten jeden bodík, vlastně dva, jsme ztratili kvůli zapomenuté překážce před boxem). V dalším rozběhu nás čekali Green P Pirates a Renča rozhodla, že tentokrát poběží Jasmínka, která má zraněnou paničku. Jasmína běžela předposlední a málem mi přivodila infarkt. Cestou tam běžela parádně, ale zpět se táhla, tedy já ji táhla očima, aby si trochu pospíšila a když už jsem si myslela, že to dotáhne do konce, byla z toho střídačka u první překážky a Jasmínka vyhla. S Renčou jsme se dohodly, že budu pro jistotu pouštět až bude Jasmínka v bráně , takže z toho byla jedna moje rekordní střídačka 1,04 s. Za stavu 1:1 byla Jasmínka vyměněna za Huga, tak jsem si zase trochu spravila náladu střídačkou „vběhl“ (což je furt ještě OK) a připsali jsme si tak další 4 body. V  odpoledním rozběhu jsme nastoupili proti Dajaveře Y. Opět jsme vyhráli 2:1 (2x ulitý start). No a protože jsme na Dajaveru měli časově (Dajaveráci prominou), byla opět nasazena Jasmínka a já pouštěla z brány jako za starých časů, ovšem až ve chvíli, kdy byla Jasmína v bráně a nesměla mě s Brandy vidět. Nakonec se tyhle povedené střídačky a Brandušky pouštění do zatáčky podařilo stáhnou z 0,75 s na 0,37 (to bylo radosti). Posledním soupeřem v sobotu byli Nimbus Hop Trop, ale upřímně přiznávám, že v tuhle dobu jsem především z našich FUNaticů začala být v takové extázi, že si z toho běhu prakticky nic nepamatuju, takže pardon a orientuju se jen podle videa. První běh byl na jistotu, protože Nimbusové chybovali. Ve druhém běhu pustil Gasper míček a vrátil se mimo překážky, třetí jsme s přehledem vyhráli, tedy opět výhra 2:1 a do druhého dne jsme postupovali z 1. místa. Při bězích Kosatek se asi nejvíc bavila slečna rozhodčí – shodou okolnosti naše Lucka od Blaženky, která díky rozhodcování měla z první ruky Brandušky bubáky – chvílemi jsem ji přistihla, že se smíchy skoro ohýbala, když tu moji babču viděla (popsat se to nedá, to se musí vidět, takže někdy se pokusím o natočení Brandušky s tenisákem v hubě, když se snaží „pozdravit“ kolegáčka anebo jen v bráně).

Naše FUNatické družstvo jako první nastoupilo proti HopTrop Panthers a protože jsme neměli nikoho na nabíjení, využili jsme nabídnuté pomoci Kosatek, kteří potřebovali zaškolit svou novou nabíječku Petru. Myslím, že školení dostala solidní a ještě teď se jí o nás možná zdá. Jména trochu pletla, ale to nevadí, protože pro ty naše magůrky stejně stačí jen „hophophophopboxdrzhoooo“. Nicméně hned napoprvé se jí podařilo nabít Bailince špatnou díru (spletla si ji s Brandy, které nabíjela chvíli předtím) – bobina si s tím ovšem poradila jen s malou časovou ztrátou. Ostatní běhy už byly perfektní, Bailinka si držela svých 5 s a kousíček, jen mně se OKy nějak nedařily. Hnedle v prvním rozběhu se nám ale podařilo zaběhnout nejlepší čas turnaje 18,95 s. Ve druhém rozběhu proti Adrenalin Flyers nastoupil po delší pauze Scotty místo Bailinky. I on si vedl výborně a zazmatkovala jen panička, která nevěděla, že se běží Speed Trial a nikoliv Round Robin (přesně obráceně než já). Během rozběhu se ji nepodařilo přesvědčit, aby zkrátila střídačky a ona vytrvale dál běhala na jistotu, když byla vedle chyba. Pak se ale vše vysvětlilo. Do rozběhu proti The Rebels Rock and Roll jsme se pokusili nasadit Fleurku. Fleurce s paničkou se nepovedly starty a od této chvíle vím, že se na dráze odehrávalo nějaké drama – pokus o výměnu pejsků, které nám nepovolili, zraněný pes na sousední dráze apod., ale bylo toho daleko víc a za boha si nemůžu vzpomenout jaké (ty peripetie z dalšího dne totiž utlumily vzpomínky na tento běh) – prostě černo tma a pořádně zamíchaná sestava, což jsem ovšem v tom zmatku zapomněli nahlásit Petře (zaskakující nabíječce), která absolutně netušila komu kam nabíjet a kdo vůbec běží. Ale zvládla to skvěle! Rozhodně vím, že Bailinka, k mému zděšení, běžela jako třetí (v životě jsme to nezkoušeli). Musím říct, že to ale bobek zvládl skvěle – překvapená bylo zřejmě dost, ale ani nemrkla. Ale žádný zázračný čas se bohužel nekonal. Poslední sobotní rozběh byl proti Lavině Beta – hned v úvodu k nám na dráhu zavítal laviňácký Benny (nemít to napsané, tak vím prd – stále jsem byla v nějaké agónii), pak se mi matně vybavují nepovedené starty a víc zase nic, ačkoliv v tu dobu běžkala Bailinka. No nic, no, stane se a tímto se omlouvám za poněkud zmatenou reportáž, ale ani zveřejněné výsledky mi nepomohly a nevzpomněla jsem si copak se to vlastně všechno dělo. Každopádně do druhého dne jsme nastupovali z předposledního místa.

Na večer naplánovali Crazy Balls soutěž, která byla v době přihlašování přísně tajná. Já, Lucka a Lenka jsme byly samozřejmě za hrdinky a chtěly se nahlásit (předpokládaly jsme zase nějaké válení sudů jako s R.U.P.áky), jenže když jsme vyslechly pravidla, znamenalo to jít ideálně do plavek, na což jsme nebyly dost statečné a domluvily jsme se tedy na odhlášení ze soutěže. I to se ovšem vymklo a tak zatímco jsem stavěla stan (děkuji za výpomoc Rosťovi), diváci Petra se Sebim odolávali pobízení, aby se zúčastnili – nakonec odolali, ale asi nás měli chuť přizabít. Soutěž spočívala snad v pití piva brčkem, sklouznutí po pojarovaném igelitu k boxu, vystřelení míčku z boxu a pak už nevím co. Když jsem se ve stanu dostatečně zabydlela, nafoukla samonafukovací karimatku a nakrmila divou zvěř, vydalo se dámské FUNatické osazenstvo do hospůdky, kde jsem já, jistěže neúmyslně, rozpoutala jagermeistrovou smršť. Objednala jsem panáka nabíječce Petře za statečnost a pak oslavenkyni Lucce a oslavenci Rosťovi. Během chvilky se rozpoutalo peklo a proběhlo několik koleček. Musím se pochválit (a zaklepat), že moje „záklopka“ v poslední době funguje docela spolehlivě, takže se mi do stanu podařilo dojít jen v přiměřeně rozjařené náladičce.

Kosatky si díky prvnímu místu ušetřili jeden běh a nastoupili v neděli až proti Nimbusům ve spolehlivější sestavě, tedy s Hugem. Nimbusové měli myslím ve všech bězích chybičku, mohli jsme tedy běhat na jistotu, ovšem ve druhém Brandy špatně chytila míček a vrátila se bez něho. Podařilo se mi ji rychle chytit a poslat na opravu, takže jsme opravili rychleji a Nimbusy porazili 3:0. Radovala jsem se, že bychom možná mohli mít šanci a dostat se přímou cestou rovnou do finále. Jenže to bych nebyla já, abych to nezdramatizovala. Proti Pirátům jsem začali s pomalejší sestavou (tedy Jasmínkou), ale hodně rychle jsme to museli změnit. Bohužel se mi podařilo Brandušku 2x poslat s chybou (prohráli jsme 2:3), takže jsem té mojí malé berušce zavařila a přišli jsme o přímý postup do finále. Opět jsme se tak potkali s Nimbusy, které jsme celkem s přehledem porazili 3:0 s rychlejší sestavou (Branduška tu švihala luxusní časy 5,33 s – druhý den bez střídače!!!!!). No a pak už nás čekalo finále proti Pirátům. Měla jsem pořádně nervy, protože chvilku předtím jsme prožili pořádně horké chvilky s FUNatickým týmem. Tentokrát jsem si na chyby dala pořádný pozor a střídačky si snažila držet kolem 0,20 s – výhra 3:0, ale zdaleka to nebyl konec, protože nás čekalo opakované finále (tento turnaj kupodivu jediné). Měla jsem už o Brandy trochu strach, že běhy neudýchá a začne pouštět míčky, ale byla skvělá (dokonce si zaběhla 5,28 s) a za stavu 2:0, když měli vedle chybu a já měla pustit na jistotu, lupla jsem tam velký OK. Musím přiznat, že mě málem omyli, když jsem ten OK viděla a měla pořádně stažený zadek, jestli se světlo rozsvítí nebo nerozsvítí. Bylo z toho krásné první místo a děkuji Kosatkám, že nenechali Brandušku válet si šunky v klícce a ona si mohla zazávodit a dopomoct jim luxusními výkony k vítězství.

V neděli FUNaticy čekal první běh proti Rebelům. Bohužel jsem prohráli 2:3, a to na střídačkách (někdo měl obrovské, a ve druhém běhu byla jedna předčasná, mně se povedly dva OKy a 2x vběhl), Blaženka byla z vedra a předešlého dne pořád ještě unavená, takže hned po ránu začala s časy přes 5 s. Bohužel první prohra. Další rozběh proti Dragonům byl takový hokus pokus – pokusili jsme se šetřit Blaženku a nasadili jsme Fleurku na konec, střídala na Scottyho, ten na Afru. Jenže Fleurka začala blbnout a 2x vyhla. Museli jsme ji tedy vyměnit a vrátit zpět upečenou Blaženku (počasí bylo šílený – hrozné dusno) s tím, že se poběží jako obvykle. Míša si nějak nevšimla, že jsme vyměnili psy a tak, když pouštěla Lucka Blážu, předběhla ji a vypustila Scottyho. Ještěže Lucka byla pohotová a Blážu včas zadržela. Já byla připravená s Bailinkou – tedy připravená, zapisovala jsem, natáčela jsem a Bailinka kvičela přivázaná u stromu, kdyby bylo náhodou potřeba vyměnit Scottyho. Nakonec z toho byla výhra 3:1. Rozeběh o semifinále s Panthery byl největší psycho za celou naši kariéru. Když jsme vedli 2:0, srazil se Jeromek s Luckou. Zřejmě byl pořádně otřesený – poprvé ještě nějak odběhl. Na podruhé neodstartoval vůbec a Sebi odešel z parkuru. Nikdo moc nevěděl co dělat, tak Petra pustila Afričku, jenže ze sousední dráhy k nám zaběhl pejsek. Rozhodčí měli hlavu zamotanou, já vůbec nevěděla co se děje, Míša běžela pro Scottyho a většina si myslela, že jsme běh projeli. Když nám šli Pantheři podávat ruce, chtěla jsem jim gratulovat, jenže oni gratulovali nám?! Vůbec jsem nic nechápala, pořádně ani nevěděla, jak se v tu chvíli jmenuju (ale vím, že Bailinka si v tomhle rozběhu zaběhla krásných 4,98 s). Údajně nás zachránil ten pejsek za narušení běhu a my tak skutečně vyhráli. Začínám mít takový pocit, že brzy se kvůli nám budou muset měnit komplet flyballová pravidla, protože tohle bylo fakt nepochopitelné vítězství a my šli bojovat o finále proti Laviňákům. Nevěděli jsme jak bude reagovat Jerome, takže byla připravená varianta Scotty jako starťák a pak naše obvyklá sestava. Jenže Jeromek se tvářil, že je vše v pohodě a první běh jsme projeli čistě na střídačkách (např. moje vynervená 0,30 s), v dalším jsme měli chybu a Bailinka všemu nasadila korunu, když prosvištěla kolem mně (tušila jsem, že je zle a jde se vyvenčit, protože těsně předtím jsem doběhala s Brandy a nestihla ji vyvenčit). Bailinka předčila moje očekávání a úplně vzadu na dráze začala tlačit bobek – vyvenčení na dráze = průšvih. Myslím, že jsem v životě tak rychle neběžela jako teď, myšpulku jsem drapla za kšírky a hodila přes pásku a pořádně si oddychla v domnění, že situace je zachráněna a Baile jsem bobkování zarazila. Až pak jsem se dozvěděla, že jak potvůrka letěla přes tu pásku, vypadl z ní ve vzduchu bobek za páskou – všichni se prý náramně pobavili. Nicméně ani tato kulturní vložka nám k vítězství nepomohla, protože Jeromek začal opět stávkovat. Projeli jsme to tedy 3:0 a máme teď chudáka otřeseného Jeromka a natlučenou trenérku Lucku.

I když to možná úplně tak nevypadá, tak to byly jedny z nejveselejších a nejpohodovějších závodů, co vůbec pamatuju. Zmatek na zmatek (při odjezdu např. výborně pobavila i Jana od Rebelů, která kolem nás prosvištěla i s hrncem na střeše – sbírali ho v prvním zatáčce), ale víceméně vše v dobré náladě a hlavně skvěle fungovala spolupráce a výpomoc jednotlivých týmů. My moc děkujeme především Kosatkám, jejich nabíječce a také naší Anetě, která za námi přijela na neděli i se Sandy (ta má pořád rozřízlou pacinku nezahojenou), aby nám mohla nabíjet. Pohár si vysloužil Jeromek za krásné běhy a tak trochu i jako bolestné za srážku.

Tentokrát přinášíme malou fotoreportáž z focení všech našich šampionů – samozřejmě největší průserář Bailinka, však se taky podívejte, jak se ta brebera tváří a sleduje Lucku, která se pokusila o „instalaci“ těchto modelů a modelek. Doporučuji rychle proklikat zde. Za další fotky (a především tu nádhernou Brandušky v záhlaví) děkuji Monika Kasalá Stiborková.