ZIMNÍ POHÁR 4. Sobota 06. února, 2016

   VÝSLEDKY:    
   Nejsou žádné:        3x disk   

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.

Po dvou měsících opět na místě činu s dalším pokusem o pokoření všetického parkuru. Nám se tu prostě nedaří – ještě nikdy jsme snad nedoběhly bez disku a nejinak tomu bylo i tentokrát (ještěže už Brandy neběhá, místo tří by jich bylo šest). Ale jinak to jsou jedny z nejlepších závodů – první pozitivum je, že si vybírám ty pozdější s přejímkou po 11. hodině, takže se zvládneme s holčičkami i parádně vyspat, druhé pozitivum je skvělá partička, která se tu schází pravidelně. Tak a teď už k těm našim diskvalifikacím:

Jumping 1
Bailinka před startem utržená ze řetězu, navíc teď na trénincích dost bojujeme s odložením (sedne, vstane, sedne, vstane – 1000x za trénink), takže jsme před startem nedivočily jako jiní, ale naopak trénovaly jen odložení (na trávě, betonu, písku, v hale, před překážkou, za překážkou, s hračkou, s dobrůtkou…) a odložení klaplo. Po 4. překážce jsem se obávala skočky vpravo a Bailinku jsem stáhla tak dokonale, že neměla šanci naběhnout do slalomu – slalomem proběhla dvě tyčky v protisměru a já v tu chvíli zaregistrovala nějaký pohyb paní rozhodčí. Hlavou mi prolítlo „disk“ za překonání slalomu v protisměru, opravily jsme tedy slalom a už s relativně klidnějším pocitem jsem běžela dál. Bailinka šlapala jako hodinky, já šlapala co mi nohy, síly a dech stačily. No a protože jsem žila v domnění, že jsme diskvalifikované, tak po „čelu“ Bailinka zahučela do tunelu místo na skočku a já vůbec nezabojovala, aby do toho tunelu nevletěla (prostě pohodička). V tu chvíli se ozvala píšťalka s diskem a já měla chuť si dát pár facek. Po doběhu jsem šla za Alicí, abych se zeptala, jak to vlastně s tim slalomem a protisměrem je – disk je to v případě, když pejsek překoná tři mezery v protisměru. Veliká převeliká škoda – chybami se ale člověk učí, pro příště už vím.

Jumping 2
Před startem opět trénování odložení do zblbnutí. Odcházím od zvířátka a najednou si to zvířátko prosviští kolem mně a protože ví, že je to špatně, dělá jakoby tam byla jen na čmuchací procházce. Vracím tedy slečinku na start a jen se otočím, slečinka stojí, hodím tedy jen vražedný pohled (beze slov), Bailinka ví a okamžitě sedá s výrazem „co děláš, sedím, čekám, nezdržuuuuj“. Někdy v těchhle chvilkách nevím, jestli se smát těm jejím ksichtům anebo ji rozčtvrtit. Při prohlídce jsem hrozně řešila slalom, jestli risknout přeběh za zády a jít na levou (obávala jsem se, že přeběh ve slalomu neustojí) anebo jít slalom na pravou a vzadu si ji vytáhnout. Vzhledem k disku už to bylo jedno, tak jsem vyzkoušela přeběh za zády a k mému údivu to vůbec neřešila. Ze slalomu jsem měla takovou radost, že jsem málem nestáhla včas, naštěstí jsem tunel ale uřvala. V závěrečné pasáži, kde bylo rozestavění překážek prakticky stejné jako u prvního jumpu, jsem se obávala, abych nepopletla dráhu s prvním parkurem. Cílovku jsem sice nepopletla, ale Bailuša opět zahučela do stejného tunelu, jen z druhé strany (v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem se snažila ji nalákat na sebe, ale podle videa se ta snaha někam vytratila). 😀

Zkrácený jumping
Věřte nebo nevěřte – opět důsledný trénink odložení a opět předčasný start, takže vrácení a nový pokus. Slyšela jsem pak kladné ohlasy na moji důslednost, že jsem schopná ji vrátit… Jenže já musím. Branduškou jsem se takhle párkrát nechala strhnout na závodech a do konce její kariéry jsme to neodbouraly, jenže s Bailinkou si já fakt nemůžu dovolit startovat z ruky, takže se hold budeme muset párkrát vydiskat, případně odejít ze startu, než pochopí, že takhle tedy ne. Video z běhu bohužel nemáme, ale parkur byl úžasný – tři tunely vyskládané za sebou. Nejdřív se šel první, pak třetí (díra schovaná za druhým) a pak přicházel okamžik, kdy jsem si při prohlídce říkala, že bez vrtulky u zadku nejsem schopná udělat dvoje záda a být na druhé straně parkuru dřív než ta malá držtička. Světe div se – stihla jsem to i bez vrtulky! 😀 Po motanici už zbýval jen kousek do cíle, stihly jsme tu udělat odmítnutí ve slalomu a po slalomu místo druhého tunelu vlítnout až do třetího tunelu, disk by byl tedy stejně… Prostě celá já – těžký úsek zmáknu a pokazím to v lehké pasáži.

Když se doběhalo, měla jsem trochu zaječí úmysly, ale nebylo kam spěchat a navíc se vyhlašovala i celá série tohoto Zimního poháru a spousta oveček z naší „stáje“ (tedy Antonínových oveček) stála na stupních vítězů. Musela jsem jim tedy zatleskat a udělat slavnostní rozmazaná fota. 😀 Všem moc a moc gratuluju (i závidím krásné ceny, poháry a dorty) 😀 Absolutním vítězem se stala Petra Hamšíková (taky velikánská gratulace), která vyhrála obřího plyšového tygra – Bailinka z něj byla celá paf a celou cestu, co jsme šly za Peťou, se mu snažila ulovit ocásek. 😀 😀 😀 Nebojte, holčičky ale s prázdnou neodešly – panička vybrakovala psí stánek u haly. Konečně jsem tedy pořídila dlouho slibovaný Back on Track. Berušky mají velikosti sice odlišné, ale přednost jsem dala Branďulce, která v oblečku vypadala docela spokojeně a po chvilce provedla i „zátěžový test“ – v oblečku bobkovala. Moje obavy, že budu bobek vysypávat se nepotvrdily, jsem si docela oddychla. Brandy bude obleček půjčovat i Bailince, která ho má spíš jak župan – vypadá v něm fakt komicky. 😀 Po vyhlašování jsme ještě chviličku pokecaly a já pak frčela na chvilku k našim za klukama Čoudíma, kteří jsou teď na prázdninách u babičky s dědou v Praze (málem mě rozsekali v dámě). No a večer jsme všechny tři vytuhly na sedačce.

No a abyste si nemysleli, že se opětovným neúspěchem nechám odradit – nenechám, příští rok to budeme zkoušet zas a zas. Nejde mi o stupně vítězů, ale chci aspoň jednou doběhnout bez diskvalifikace!!! Všem díky za fajn společnost a Květě díky moc za videa.