SUPERPES 2015 Neděle 19. dubna, 2015

   VÝSLEDKY BRANDY:                                VÝSLEDKY BAILEYS:    
   Nejsou žádné: 3x disk                                   SA1: 3. místo        

Celková tabulka výsledků >> zde <<                     Celková tabulka výsledků>> zde <<

Na tenhle bláznivý víkend asi dlouho nezapomeneme. V sobotu jsme s holčičkami absolvovaly výpomoc na flyballovém Turnaji dvojic začátečníků a veteránů ve Svijanském Újezdě, kde naše FUNatické barvy hájila Bowie se sestřičkou Bájou (obě dcerky po Dastíkovi). Bája patří k týmu ForPes, takže začátečnický tým byl ForFun. I když mám pocit, že chvílema skoro mrzlo, tak na pejskách zanechaly následky spíš dlouhé prostoje. Přesto si holky vyběhaly krásné 5. místo ve 2. divizi. Tímto moc gratulujeme a oběma holčičkám přejeme úspěšnou flyballovou kariéru. Domů jsme přijely pořádně vymrzlé a unavené a místo, abych se na druhý závodní den v agility pořádně vyspala, vytuhla jsem oblečená pod dekou na sedačce. Probrala jsem se někdy ve 4 ráno totálně rozlámaná. No a co myslíte, kde byly berušky? Měly víc rozumu než já a spokojeně se vyvalovaly v posteli. Nakonec jsem i já ještě na dvě hoďky spočinula v posteli a ráno vyrazila směr Lysá vybavená lépe jak za polární kruh. Jenže to vůbec nebylo potřeba – už před prvním během jsem sundávala podvlíkačky a zimní bundu pro sebe i holčičky jsem ani nevytáhla z auta. Se zimní výbavou na tom byli  ale všichni podobně – Superpes byly totiž dvoudenní závody a i naše milá, fandící partička (Markéta, Julča, Alenka, Květa a Jana), tu vymrzla den předtím. Holky už mě varovaly, že pan rozhodčí staví pořádně běhavé parkury a nejinak tomu bylo i v neděli.

Jumping jumping

Bailinka si tentokrát odpustila vřeštění na startu, ale pro změnu si odmítala sednout a jen fascinovaně zírala na parkur. Skoro jsem se bála, že budu muset odejít ze startu, jestli se bobina nevzpamatuje. Měla jsem obavy ze slalomu, na pravou to bylo sice lepší, ale chtěla jsem Bailince vytvořit rovný náběh, takže jsem ji přibrzdila a než jsem se srovnala na levou ruku, shodila laťku a stejnak mi hupla 16 (zase jsem se tam mrcasila jako pako). První diskvalifikace. Slalom jsme opravovaly nadvakrát, bála jsem se, že dojde zase k zacyklení, ale do třetice jsme to zmákly a pak fičely parkurem až k 11, kde jsem v obavách před 12 zase překážela, takže chudák malá ryla čumáčkem v zemi, ale 12 jsme daly parádně s „toč“ kolem zadní bočnice. Snažila jsem se makat, co to šlo, ale 18 zezadu jsem už nedoběhla, takže tady „druhý disk“. Z běhu jsem měla ale obrovskou radost – zvlášť z některých zapeklitých míst.

Brandušku jsem si po zkušenosti s Bailou chtěla dát na pravou ruku, jenže málo jsem volala a upozorňovala, takže disk na stejném místě (hlavně, že jsem tu nedávno psala, že si z prvního psíka beru ponaučení a disknu se o kus dál), ale zase zvládla krásné točení pod rukou za slalomem. No a protože jsem po minulých zkouškách slíbila, že nebudu nic vzdávat, metelily jsme dál a dál. Tentokrát jsme bez zaškobrtnutí daly i 12 stejně jako s Bailinkou, což jsem u Brandy nečekala, protože tyhle kousky vůbec nezná. Před 18 jsem se pochlapila a pořádně do toho šlápla, takže i tady jsme se obešly bez komplikací. Diskvalifikace u slalomu mě hodně mrzela, protože nebýt téhle chybičky, měly bysme čistý parkur a možná i na bednu bysme se podívaly.

Agility agility

Bailinka opět začínala jako první (to nemám ráda) – tentokrát se prďola i rychleji usadila. Do slalomu to byl parádní běh s krásnými zóničkami. Jen na houpačce jsem si musela počkat, až budou i přední tlapky na zemi. Možná někdo prudí, že se tam zbytečně zdržujeme, ale já se radši budu ještě rok zdržovat na zónách, než aby mi je vybíhala bez povelu (navíc v Kyjích jsem jí jednu zónu bez povelu odpustila a víme, jak chytří jsou ti naši teriérci). Největší obavy jsem měla za kruhem, jak to budu stíhat, ale bez zaváhání jsme skočku zezadu překonaly a bombasticky naběhly do slalomu na první dobrou. Měla jsem takovou radost, jenže…. vzápětí před koncem vypadla, takže jsme si slalom zopakovaly, já ho tam zase pro jistotu šéfovala déle než jsem měla a málem jsme se srazily před krátkým tunelem. Pak už šlo zase všechno parádně až do předposlední skočky. Vidět to pan trenér, tak asi vím, která hláška padne: „si zase jásala před brodem, co“. Prostě moje a Bailinčino „vpřed“ bylo pro každou jiným směrem a musím říct, že mě ten tunel, co si Bailinka přidala, hodně překvapil – vůbec jsem tam nečekala žádné ohrožení. No jo no, stalo se, a tak pěkný běh to byl. Pobavit se můžete na videu níže – jediný běh, co mám natočený.

Brandušce jsem chtěla trošku připomenout, co jsou ty zóny, tak jsem si k áčku pospíšila a doufala, že to přede mnou zapíchne. Jak jsem se pletla. Moje postavení na ohlídání zóny v Brandince probudilo ještě větší nadšení, takže ho hupla úplně shora. Daly jsme si tedy opravu, ale rychlou, abych ji zbytečně nezprudila a najednou si bobina vzpomněla, co to ty zóny jsou, takže krásně zastavila, dostala pochvalu a frčely jsme dál. Škoda, že jí ta vzpomínka na zóny vydržela jen k houpačce, která ji rozjařila ještě víc a předvedla svou oblíbenou hru „co vidím, to skočím“. Když jsem ji tam viděla radostně pobíhat a jásat, musela jsem se smát, podařilo se mi ji nalákat do tunýlku a pak raději nejkratší cestou do cíle, protože jinak mám pocit, že by tam skákala doteď.

SA1 A1

Jedničky mi na jedničky přišly docela těžké, ale zmákly jsme je. Na startu jsem opět trochu bojovala s usazením magůrka. Musím říct, že tentokrát ve mně trochu hrklo na áčku, jen tak tak to ubrzdila, takže z toho byla skoro stojka bez opory (cukaly mi koutky). Malá panika přišla před dálkou, kdy jsem se bála, že nestihnu francii, ale stihla bych ji 2x… Pak už klasika – krásné, i super náběh do slalomu, ale pro změnu výpadek na konci a musely jsme nadvakrát opravovat. I když to tak nevypadá, tak i ty naše slalomy se lepší – občas ho dáme a když ne, tak při první nebo druhé opravě už ano. Dřív jsme se zacyklily a mordovaly se s opravou jak dlouho. Zbytek až do konce byl parádní. Bylo z toho 3. místo s trestnými za čas (to ten zatracený slalom nás pořád zdržuje).

MA2 A2

Před během Brandušky jsem se definitivně smířila s tím, že jí fakt nebudu trápit zónama, nebudu zaskočená, když je seběhne, spíš skočí, a budu tedy metelit bez zónového odpočinku. Brandinka byla na startu docela rozverná a vydrželo jí to celou dobu. Dvojku zezadu si vysvětlila jako povel k čmuchání, ale když viděla rozradostněnou paničku jak peláší k áčku, pelášila za mnou a za mého výkřiku „zóny neděláme“ si hupla skoro shora. Nenechala jsem se tentokrát už zaskočit, trefily jsme jeden tunel, druhý tunel, dokonce i dálku, ovšem za dálkou byla skočka opět zezadu, takže opět čmuchy – pořád ještě jsem byla trpělivá a ukecala ji k hopnutí skočky, další skočky, do tunelu, skok plavmo přes houpačku a třetí skočka zezadu s dalším čmucháním už pro mě byla moc, tak jsme to raději zabalily, na slalom se vykašlaly a radostně přes tunely mastily do stanu. No, co dodat – hlavně, že jsme měly obě radost a musíte uznat, že se fakt lepším, co se trpělivosti týče – tři začmuchání a já byla klidná!

Po doběhání jsem holčičky ještě vyvenčila a protože tedy parkury byly pořádně běhavé a třeba jedničková zkouška se mi zdála dost těžká, byla jsem zvědavá, jak bude vypadat trojková zkouška. Aspoň jsem mohla holkám běhy natočit. Pauzy mezi běhy jsme si vyplňovaly procházkami, venčení v Lysé je opravdu perfektní. On vlastně celý cvičák, zázemí a ještě s fajn bandou byla parádička. Nejvíc asi pobavila Jana, která ten den běhala celá rozlámaná a nemocná a jak ji všichni znáte, má někdy nepříjemný hlas. Pan rozhodčí si na ni počíhal a dočkal se – když se snažila dát Mienku do boudičky, kterou ona hrozně nerada, tak ji plácla po prdelce a průšvih byl na světě. Jana byla z pokárání pana rozhodčího hodně špatná, my si z ní pak dělaly jen legraci, že je tyranka, ale samozřejmě  všichni víme, že došlo k nedorozumění – ona by psa ve zlém nikdy neplácla. Domů jsme odjížděly docela brzy, sice bez cen, ale zato moc spokojené a narozdíl od předešlého dne, kdy jsem domů jela s omrzlinami, jsem tentokrát domů mířila s připáleným ksichtíkem. Na závěr chci moc poděkovat za pár fotek mých breberek Lucce Sůrové, které jsem si z běhů stáhla s jejím svolením. Ostatní její fotky můžete najít zde. No a parkury u jednotlivých kategorií byly pro změnu staženy s laskavým svolením pana rozhodčího – pokud to půjde, tedy budou zveřejněny, budeme teď parkurky přidávat pravidelně pro představu, co jsem kde vyvedly.