Jako každý rok i tentokrát jsme vyrazili na krásné závody do Loun.  Poprvé to bylo jen na sobotu – druhý den nás totiž čekala návštěva hrobky pana prezidenta Václava Havla a setkání s naším Archiem (foťák jako obvykle zapomenut). Protože přejímka probíhala od brzkého rána a v poslední době máme čím dál větší problém s ranním vstáváním, nařídila jsem hned několik budíků, které jsem rozmístila na různých místech v ložnici. To jsem totiž ještě netušila jaké překvapení mne v noci čeká. Kolem půl třetí ráno dorazil nejmenovaný, společensky unavený, kamarád, kterého nebylo možné dostat ani do postele ani ho odeslat domů (bůhví, kde by skončil. Jedinou šancí tedy bylo vyrazit na přejímku dřív, cestou nabrat Lebedu a milého kamaráda cestou vyložit doma. I s tímto neplánovaným zdržením jsme dorazili včas.

Páníček, vybavený spacákem, strávil celé dopoledne spící v autě. Bohužel tak neviděl naši skoro perfektní zkoušku, kde Brandy vypadla na poslední tyčce ze slalomu. Protože si nechceme kazit slalom, opravovaly jsme ho od začátku a tím ztratily hodně času a posunuly se až na 3. místo. V agility závodě mne Brandy překvapila hned na začátku. Sice je to bývalá vyhlášená tunelářka, ale od té doby, co pilujeme zónovky, tak má raději kladinu a áčko. Proto mne překvapilo, když zahučela do tunelu místo na kladinu. Celý běh byl potom trošku zmatečný. Diskly bychom se stejně. I tak jsem ale z běhu měla radost, protože jsme celkem bez úhony prošly místa, kterých jsem se bála. Za jumping si sypu popel na hlavu ještě teď. Tentokrát jsem na začátku zazmatkovala já a zapomněla trasu. Branduška se zřejmě během zimy naučila číst čísla, ale neřekla mi o tom. Prostě – Brandy šla správně, zatímco já si popletla tunely vedle sebe a v domnění, že jsme disklé, jsem se ji snažila nacpat do druhého tunelu – což se mi ve finále povedlo a tím pádem jsme se tedy opravdu diskly. Ve chvíli, kdy Brandy strčila hlavu do tunelu, všechno mi došlo. Zbytek parkuru jsme dokončily bez chybičky (s mým jedním zaváháním opět u inkriminovaného tunelu – asi byl nějaký zakletý). Strašně mne tenhle běh mrzí, protože Brandy byla skvělá, rychlá, pohotová a nebýt mého zmatkování zaběhly bysme čistý běh a čekalo by nás nejhůře 2. místo. Možná to bylo způsobeno únavou z nočního nevyspání anebo že bych byla blondýna?!

Začínám uvažovat o založení nové složky ÚBBNP (úplně blbá blondýna na parkuru)! I tak jsme si všichni závody užili – poprvé jsme viděli závodit Míru s Chanem a Tomáše s jeho princezničkou, no a Janu  s Nettynkou jsme také dlouho neviděli. O zábavu tedy rozhodně nouze nebyla.