O BUDĚJOVICKOU TLAPKU 2012

Máme za sebou závody, spíš výlet, do Českých Budějovic. Hrozně jsem se sem těšila do mých zamilovaných Budějek a navíc na skvělou paní rozhodční Slávku Podmolovou, ale náladu mi trochu kazily předpovědi počasí a asi nejvíc ranní vstávání, protože Budějice jsou přece jen trošku z ruky a navíc, když jedu přes berounské vesničky, kde jsem vyzvedávala Martinu s Borginkou, znamenalo to vstávat ve 4:45 hod, což je pro mne smrtelná doba. Kupodivu jsem bez problému vstala (záhada je, že na závody se mi vstává celkem dobře, ale do práce to nejde ani trochu), podala zprávu Martině, že vyrážím (ta tedy přišla těsně před mým příjezdem) a vyrazila směr Řitka, Řevnice, Skuhrov až do Hatí (cestou/necestou hlubokými lesy a serpentinami, kde na mě  každou chvíli vykouklo z lesa nějaké zvírátko). Holky už čekaly, takže jen naskočily a frčelo se do Budějic. Počasí nic moc, ale podle zpráv z ostatních koutů republiky tu bylo vlastně docela parádně.

Jako první jsme nastoupily na jumping I. – totální fiasko, odporný běh a nejvíc mě mrzí, že Brandy předčasně odstartovala a já se jí nechala strhnout, od té chvíle bylo všechno špatně. Ještě teď bych si nejraději nafackovala za ten předčasný start – na trénincích s tím stále bojuju a pak takhle snadno podlehnu. Branduška byla rozjívená, já z předčasného startu vykolejená, a tak mi ta moje lumpice místo na skočku hupla do tunelu (ani nemluvím o skákání po mně apod.). Tahle skočka byla pro nás nějaká zakletá, protože jsme jí nedaly ani na druhý pokus (Branďulce jsem moc utekla). Zklamal mě i náběh do slalomu, který jsme musely opravovat a pak jsme to prostě zabalily. Ale Brandy si ten běh myslím moc užila.

Po dlouhé přestávce jsme v odpoledních hodinách nastoupily na zkoušku MA2 – dala jsem si velký pozor na předčasný start, Brandy jsem na startu trochu napínala a tentokrát nezklamala – vydržela. I když jsme se diskvalifikovaly (opět v tunelu – místo pravé ďoury, šla do levé), tak jsem z toho běhu měla hezký pocit. Branduška byla rychlá, krásně reagovala a díky disku jsme si mohly opravit i zónovku, na kterou sice šlápla, ale nezastavila.

Pak nás čekalo opět dlouhé čekání, já mezitím poposunula návštěvu, kterou jsme měli naplánovanou na 20. hodinu, ale když se dlouho nic nedělo (budějovické holky prominou, ale měly hroznou smůlu – nějak se jim nedařilo zkoordinovat pomocníky, tiskárnu, padající překážky, létající tunely, startovku atd. atd.) a stále se ještě nezačal běhat druhý jumping, slovo dalo slovo a s Martinou jsme to zabalily, sebraly jsme výkoňáky, já rychle skočila pro obřího langoše a vyrazily domů. Tentokrát se k nám přidala ještě Kája s Roxy. V té době začínali teprve běhat veteráni a podle mého odhadu se doběhalo tak kolem půl osmé večer. Cestou jsme s holkami semlely všechno možné, a protože jsem opět o kus posunula návštěvu, měly jsme i čas, aby nám Martina s Borginkou předvedla pasení na ovečkách, kde trénuje. Branďulku jsem nechala v autě – asi těžko by pochopila, cože to to pasení je – jistě by pak chtěla pomoc Borgince ovšem po teriérsku, což by ovečky asi nevydýchaly. Byla jsem ohromená a Martinu pak zahltila hromadou dotazů, protože jsem pasení viděla poprvé naživo.

S Kájou a Roxy jsme do Prahy dorazily po osmé večer – totálně mrtvé, protože cestou jsme zažily vichřici, průtrž mračen i několik sněhových vánic (poslední dokonce už v Praze). Mně už čekala jen návštěva, u které se mi oči klížily. Možná si někdo řekne, že to byl pěkny daleký výlet úplně na nic, ale kdepak – na výstavě jsme dokoupily hromadu sušených a uzených oušek, ze kterých bude mít Branďolita ještě hóóódně dlouho radost.

No a pro příště dám určitě i dřív vědět Danče a Archiemu sr. (tatínkovi našeho A vrhu), že jedeme do Budějovic – dala jsem vědět až během závodů, že tu jsme a setkání s Archiem bohužel neklaplo (mojí vinou). Příště se ale polepším, protože bysme všechny „Krtky“ moc rádi viděli. Jo a příště budu mít i pořádně nabitý telefon!