No a protože těch našich potomků není nikdy dost a navíc byly svátky, tak ve středu jsem se s Branďulí vypravila za Archiem a Péťou na jejich první agility tábor. Trošku jsem tedy podcenila cestu, ale rozhodně to stálo za to. Viděli jsme Archieho v akci, spokojenou paničku a staré známé (tentokrát v úlohách trenérek) Jitku a Hanku. Musím tedy přiznat, že mi šel kapánek nos nahoru, když jsem na Péťu a hlavně Archieho slyšela velkou chválu. Sama jsem ho pak viděla v akci a musím tedy přiznat, že takového divocha jsem na parkuru už dlouho neviděla. S Branduškou jsme si zkusily pár běhů taky – spíš jen tunely pro radost. Byla jsem moc ráda, když jsem viděla jak si to Brandy užívala, ale v nejlepším je dobré přestat, tak jsme to raději zapíchly dřív, než Brandy přepla na neběhací prográmek. Stihli jsme i krátkou procházku a dlouhé plavčení v nedalekém rybníčku. Jediným šrámem na tom perfektním dni byl pejsek, který chtěl sežrat Archounka (v poslední době na to s Péťou máme nějaké štěstí – minulý víkend v Průhonickém parku se stalo totéž, ale v parku bohužel nebyli žádní páníčkové, takže pejsek málem sežral i nás).

Prostě další báječný den a domů se nám ani trochu nechtělo!