JUMPINGY A ZKOUŠKY U DĚDY MRÁZE Neděle 26. Únor, 2017

Rozhodčí: Alice Boháčová
VÝSLEDKY:
SA2: 3. místo
Jumping 1: 13. místo

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.

SOBOTA 
Váhala jsem, jestli se přihlásit na jumpingy i zkoušky, ale nakonec jsem to riskla, musíme přece pracovat na těch startech a v Hradištku je to naprosto úžasný, navíc se nám tu i dařívá. Obavy jsem měla ale veliké – tři týdny jsme parkur neviděly, v duchu jsem si říkala, že Bailinka bude šílená a já zase pomalá, navíc ty naše starty…. (nebudu a nebudu startovat z ruky – NIKDY). Mezi běhy jsem pokecala s Janou a Květou, bohužel jsme chodily krátce po sobě, ale na video se vždycky někdo našel. Bailinka si venku, k mému překvapení, vyhodila z kopýtka se svou sestřenicí (aspoň myslím, že je to sestřenice) Giou. Giuška je hrozně milá a Bailušák ji pořádně válcovala, ale obě byly nadšené a spokojené. Příště nechám vyřádit i Brandušku, ta bude z příbuzenstva jistě ještě nadšenější, miluje každého prdlého PRTíčka, u Bailinky mě to trochu překvapilo, ale holčičky byly úžasný.

Jumping 1: 13. místo
Bailinka na startu ve formě (do příchodu na start je to dokonalé zvířátko, které ani nepípne), musela jsem dělat strašně zlou paničku (ne, že by mi to bylo něco platné). Dala jsem si ji poměrně daleko, přesto jsme start trochu ulily, takže jsem měla problém stíhat, ale začátek jsme ustály statečně. Obrovskou radost jsem měla z náběhu do slalomu – moc jsem nepočítala s tím, že ho zvládneme. Pak jsme fičely parádně a já vůbec nepostřehla, že vzadu shodila laťku. Domnívala jsem se, že možná máme odmítnutí před koncem, kdy jsem za skočkou dělala záda pozdě, trochu jsme se tam zasekly – no a já pak samozřejmě nestíhám se rychle rozeběhnout, takže Bailinka dobíhá s otáčením se na paničku (sakra, aspoň tady by nám ten flyball mohl k něčemu být). Až na videu jsem si všimla shozené laťky – přesně ve stejném místě jako Jana s Miou. Na druhý běh jsme se dohodly, že už se po sobě opičit nebudeme. Se shozenou laťkou z toho bylo až 13. místo, ale s parádním časem – cítila jsem se dost pyšně, když jsem viděla, že jsme časově dýchaly na záda nejrychlejšímu Honzovi Smočkovi (jeho čas 27,51 s, náš čas 27,78 s – nebýt toho zamotání se, možná bysme ho i zvládly :-D)

Jumping 2: disk
Běh naprostá katastrofa. I kdybych zviřátko odložila kilometr od startu, za chvilku bude stejně stát za laťkou, koza mrňavá, běsná. Vyslání do tunelu jsem zřejmě moc odflákla a brzy se stáhla, obě jsme se ale dostaly do naprosté hysterie při opravě, v duchu už jsem přemýšlela, že to tady zabalíme, ale nakonec jsme se ještě na chviličku potkaly, tentokrát rychlejší oprava a do třetice už jsem neměla nervy cokoliv opravovat a šly jsme raději do prčic. 

Maminy narozky
Z jumpingů jsme rychle mastily domů se zcivilizovat, dokoupit dortíky a hurá k rodičům – mamina slavila narozky a na návštěvě byla i Péťa s klukama. Ať dostane mamina jakýkoliv dáreček, tak žádný ji nedojme tak jako cokoliv s Karlem Gottem 😀 Tentokrát dostala čokoládu, co vypadá jako gramofonová deska. Mamča si toho hned nevšimla a se slzou v oku se těšila, až si desku někdy pustíme. Naštěstí si včas všimla, že je na ní dodatek „čokoládové pokušení“. Ale radost měla i z nového rýžovaru (hned druhý den ho vyzkoušela a je z něj moc nadšená, uff). Kluci dostali od babičky s dědou hry (sbírali je snad za body v nějakém supermarketu), takže jsem všechny hry musela absolvovat s nimi. Největší úspěch měl Twister – chtěly totiž hrát i holčičky, hlavně Bailinka, takže mě bobiny vždycky vyřadily ze hry, když se na mě v nepřirozené poloze (vyzývající ke hře „bude sranda“) vrhly. Když se hry konečně uklidily, probraly holčičky všechny hračky Jessince – mamina šílela, že zase všechno zničí a oslintají. 😀 😀 😀 Péťa s Čoudem pak vyrazili do města a já ještě zůstala s rodičovstvem a chlapečkama do pozdních hodin. Bylo to moc fajn. 

NEDĚLE
V neděli nás v Hradištku čekaly zkoušky – mohly jsme si přispat, protože jsme šly na řadu jako poslední, až od jedné hodiny. Mezitím jsme dostávaly zprávy od ostatních – moc gratuluju všem ke krásným výsledkům, hlavně Markétě a Nesíkovi.

SA2: disk
Opět pokračuju v tom, že si Bailinku dávám fakt daleko – opět mi to bylo k ničemu, Bailušák se posouvala, posouvala, zlá panička na ni neplatila a nakonec z toho byl stejně předčasný start. Tentokrát ji ale příšerně zlá panička vrátila zpátky. Napodruhé start klapl. Opět jsem si udělala radost náběhem do slalomu, ačkoliv jsme ho málem přepískly. Zbytek parkuru jsme šly, myslím, moc hezky, díky disku jsem si aspoň ohlídala a pochválila luxusní zóničky (jen houpačku jsme musely maličko upravit). Škoda běhu, asi jsme mohly mít šanci. 

SA2: 3. místo
Do posledního běhu jsem si Bailinku už nedala tak moc daleko – vzdálenost na naše starty evidentně nemá vliv, nebo možná má, ale ještě horší než normálně. Bailinka zřejmě neustojí tu velikou vzdálenost od paničky. Sice se zase posunula, ale pořád to ještě ušlo (musím se smát, jak na ni dělám zlou). Po tunelu do slalomu jsme asi moc brzy stáhla ruku, takže Bailinka se stáhla za mnou a musely jsme opravovat náběh do slalomu. Zbytek parkuru jsme už doběhly jako nic a bylo z toho 3. místo. Radost jsem ale moc neměla, protože na splněnou zkoušku nám tam dělalo neplechu to odmítnutí ve slalomu. 

Končily jsme poměrně pozdě, ale musela jsem, výjimečně, čekat na vyhlášení. Za úvodní fotku moc děkuji Martině Boháčové (a zároveň jí gratuluji k vítězství). Doma jsem videa posílala Jitce – naší novohradské trenérce. K těm našim zatraceným startům ji napadla jedna věc, ať zkusím startovat ne z pohybu, ale z klidu. Zkusíme na tom zapracovat – je fakt, že takhle nikdy neví, kdy to přijde. Vlastně takhle i venku venčíme – uvolňuji vždycky z pohybu. zkusíme na tom zapracovat i při venčení. Děkuji všem kameramanům – v sobotu Markétě, Janě, Květě a v neděli naší flyballové Zuzce. A za krásné parkury i báječnou podporu a krásná slova díky Alici. Už v sobotu za mnou asi 2x přišla, jak je Bailinka úžasná a dokonalá. Bylo jí líto, že jsme toho moc nedoběhly. Hned by prý takovou tryskomyšku brala. V první zkoušce jsem se musela smát, když jsem chválila ty zóny, tak z úst rozhodčí znělo „dokonalý, dokonalý“. 😀 I po závodě jsme pak chvilku pokecaly – moc děkuju, hezky se taková chvála poslouchá (zvlášť, když se úplně nedaří).