Ranní vstávání bylo peklíčko – poprvé budík zvonil před půl šestou. Tisíckrát si můžu říkat, že tentokrát půjdu před závody brzo spát, stejně jdu nakonec spát ve 2 ráno. Z pelíšku jsme se nakonec vykopaly až někdy před šestou, takže naplánovaný příjezd na začátek prezence jsem neměla šanci stihnout, i tak jsme dorazily vcelku brzy (baví mě ty šokované pohledy mých známých, které vědí, že většinou jezdím na konec přejímky :-D). Pak rychlé zabydlení a za chvíli se šlo na to.
Jumping (Rene Blank, DE)
Dramatický start, dokonce nám po 20 s byla spuštěna časomíra, ale o tom organizátoři informovali předem a já si hned říkala, že to bude u nás asi problém, jenže bobina nešla umlčet (asi se na umlčování vyprdnu a bude mi ke štěstí stačit, když zůstane). Na videu jsem se pak pobavila, když jsem viděla, že před odstartováním seděla – v tréninku ji prudím, aby se jí pomalu ani loket nezvedl v lehu a tady ji v rámci závodní nervozity (nebo euforie) nechám klidně odstartovat ze sedu a zřejmě ještě s přískokem. No nic, no. Na začátek jsem moc pyšná na sebe, jak jsem mastila a jak krásně zvládla naběhnout do slalomu. Před rovinkou ale přišla moje chvilka – napálila jsem to rychle vpřed a Bailince jsem utekla, takže vyhla tunel a při opravě proběhla slalom (aspoň jsem měla ten pocit, nebyla jsem si úplně jistá). Parkur jsme dokončily docela slušně, řekla bych 😀 Tenhle běh se mi moc líbil. Škoda, že jsem jí utekla u toho tunýlku.
SA2 (Rene Blank, DE)
Start tentokrát lepší, ale jen jsem se rozeběhla, nožky neposlouchly – jsem měla pocit, že snad přepadnu. Tunýlek jsem asi dost zazdila, nenapadlo mě, že Bailinka to napálí tak dopředu a nezvládnu ji stáhnout (v tomhle bývá většinou dokonalá, ale tentokrát se ani neotočila – takhle kdysi běhávala Branduška). Je fakt, že jsem málo volala, jak jsem z toho byla překvapená. Vzadu jsem hodně odflákla okolo. Tak jsme si hold zase jednou v závodě potrénovaly zóničky – v poslední době je trénujeme nějak moc často. U videa tohoto běhu můžete zaznamenat naši fanouškovskou základnu, které vévodí Zuzka Pacáková – díky holky, moc jsem se u videa pobavila.
Agility (J. Podmolová)
I ve třetím běhu se nám povedl start, zase jsem měla radost jak pěkně mastíme vpřed, jenže to byl takový fofr, až mi vlasy vlály do očí 😀 Ve slalomu jsem se rozhodla vlasy urovnat a těžko říct, jestli to bylo tím anebo jsem před koncem slalomu moc brzy uhnula, diskly jsme se před koncem, Bailinka stihla překonat překážku. Opět byla v ráži, rovnou šla do náručí (modří vědí), jenže tentokrát kvílela i v náručí, musela jsem ji trošičku umravňovat. Slalom jsme opravily a vzhledem k disku jsem si aspoň zkusila, jestli před tunelem stihnu záda (bez disku bych tam dala čelo) – nestihla jsem to. Bailinka se pak nemohla trefit do díry, až na videu vidím, jak jí tam hrozně překážím. Zbytek parkuru byl zase jen o trénování zónovek.
Musím říct, že na Kladně se mi jako vždycky moc líbilo – vypravila jsem se sem po letech a je to tu parádní, navíc se sešla i naše známá parta hic, všechno klapalo na jedničku. Po prvním běhu jsme se s Jitkou a Květou vypravily na venčení do lesoparku za halou. Bailinku bych si samozřejmě nelajsla pustit, Brandy byla na volno a zatraceně jsem si oddychla, že neviděla chudáky zmatené srnky, které štěkot zahnal téměř k nám. Brandy měla zrovna starost o žrádlo (žebrání), Bailinka si srnek samozřejmě všimla – málem jí očička vypadla a celou cestu zpátky mě pak vláčela do lesa, ale neměla šanci, pořád ji ještě přeperu. 😀 Domů jsme dorazily docela rozumně, jen jsem polomrtvá ještě z toho ranního vstávání. Stejnak jsem se hned pustila do videí. Když na ně teď tak koukám, mám radost ze všech běhů, jen mi není úplně jasné, kdy se Bailinka mezi tím vřeštěním stíhá nadechovat – vřískot z videa je totiž její. 😀 Za natočená videa moc děkuji Markétě.
Za videa moc děkuji Markétě.