HOPSÁNÍ U DĚDY MRÁZE 2012 Neděle 11. března, 2012

   VÝSLEDKY:
   Jumping: 2. místo   
   MA2: 2. místo   

Celková tabulka výsledků >> zde <<.

Je za námi další úspěšný závod. Tentokrát jsme vyrazily do Hradištka u Sadské. Ráno jsem moc nevěděla, jak se Brandy bude tvářit na parkur – tahala jsem ji z postele a ještě ji postihly nějaké střevní potíže. Když jsme dorazily tak při registraci jsme zaslechla jméno našeho Archieho, který sem přijel na neoficiální závody. Přijely jsme tedy tak akorát. Bohužel si Peťka na startu nebyla jistá, zda už může vystartovat, protože neslyšela píšťalku. Archounek to dilema vyřešil za ni – odstartoval, zahučel do tunelu a diskvalifikoval se. Musel tedy znovu na start a vyrazilo se na jumpingový parkur tentokrát podle přání paničky – běh to byl přímo ďábelský a škoda té počáteční diskvalifikace, protože až na pár shozených latěk běželi krásně. Poté organizátoři vyhlásili, že další běh pro začátečníky bude až kolem půl páté večer. Archouni tedy počkali na náš první jumpingový běh, který nám i natočili a jeli domů odpočívat.

Ze mne mezitím spadla nervozita z toho, jak bude Brandule běhat, protože před parkurem začala být celkem dost nabuzená. Jumping jsme nakonec zaběhly téměř bez zaváhání (škoda jen malé časové ztráty mezi tunelem a kruhem) a mně se ani nechtělo věřit, že jsme už v cíli. V cíli se ke mně vrhla Jana, že jsme běžely krásně  a ještě nás v takové formě neviděla. Byla jsem překvapená i ve výsledcích, protože jsme se umístily na 2. místě s postupovou rychlostí 4,55 s, takový krásný výsledek už ani nepamatuju. Zkoušku jsme zaběhly opět bez problému a opět na 2. místě. Jako poslední nás čekalo agility – Branduška se diskla hned na začátku – ani podle videa si nejsem vědoma žádné chyby, pro Branďulku je prostě áčko lákavější než slalom. Byla to škoda, z běhu jsem i před diskvalifikaci měla moc dobrý pocit, aspoň jsme si tu potrénovaly zónovky. Pak už jen zbývalo čekat na vyhlášení a našeho Archounka, protože jsem ho moc chtěla vidět i v běhu agility.

Archounek s páníčky dorazil kolem půl páté, přesně jak bylo plánováno. Mně s sebou dokonce přivezli svačinku. Děkuji! Zanedlouho se šlo běhat. Archie měl tentokrát perfektní odložení, opět běžel jako drak, ale bohužel měl dvě odmítačky před tunelem a za tunelem. Škoděnka – čas by měl suverénně nejlepší s jednou shozenou laťkou. Odmítačky ho bohužel posunuly až na 4. místo.  Ale snad páníčkové ani Archie nejsou moc zklamaní a brzy zase vyrazí na parkur. Myslím, že všichni medíci by se už teď měli začít klepat až začne tenhle náš fešák závodit.

Kromě závodění jsme tu báječná pokecali s Janou, Vendulou i Mírou – všechny jsem po dlouhé odmlce ráda viděla. Janě a Radovi děkuji za videa a fotky a Janě ještě navíc za pozvání na chaloupku a zároveň omluvu, že jsem jí dala košem – příště určitě dorazím – a Pepa se kvůli tomu nemusí ani koupat.