APRÍLOVÉ ZKOUŠKY Sobota 22. Duben, 2017

Rozhodčí: Kateřina Lerlová
VÝSLEDKY:
SA2: 3. místo

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.


Kdo mě zná, ten ví, že dvoudenní závody nejezdím moc ráda (jen výjimečně) a asi si klepe na hlavu, že jsem se na dva dny za sebou přihlásila na jiné zkoušky. Jenže, já se nějak nedokázala rozhodnout, které zkoušky si vybrat, jestli ty v Praze anebo ty v Berouně. V mezidobí jsme začaly mít hrozné problémy se starty, a tak jsem nahlásila oboje – zkoušky jsou kratší a oboje byly blízko. To, že v neděli se jedná o trojzkoušky, jsem zjistila až v sobotu večer – čas, kdy většinou čtu propozice. Ač se začínalo dřív než včera, neměla jsem tentokrát, kupodivu, problém se vstáváním, i počasí vypadalo lákavějí, ovšem jen do té chvíle, než jsem přejela Jiráskův most na Smíchov – začalo to deštíkem, pak chvilku padaly kroupy a chvilkami se mi zdálo, že snad padal i sníh. Už jsem se proklínala, co jsem to zase vymyslela za blbinu. V Berouně bylo ale fajnově – bez deštíku, dopoledne jen zima, takže jsem holčičky mohla nechávat v autě. Při prezenci jsem zajásala, když jsem viděla Jitku Zedníkovou (Bailinčinu příbuznou :-D). Stihly jsme si toho říct spoustu – dokonce i na „dědečka“ se zeptala (modří vědí :-D). 

SA2: 3. místo
Po prohlídce jsem byla dost skleslá, psala jsem Markétě, že tentokrát její čarodějné zadání (odmítnutí, odmítnutí, čistý běh) tentokrát nezvládneme splnit. Parkur se mi zdál hodně těžky, na začátku navíc dlouhá rovinka zakončená rovným tunelem pod áčkem mířící téměř na houpačku, ale šla se skočka vlevo. Markéta mi poradila, ať zavřu oči a běžím tak, ať mě Bailinka nedohoní. To jsem udělala a všechno jsem stihla. Cestou jsme potkaly ještě několik záludností parkuru, ale všemi jsme si hravě poradily. Poslední zoufalost na nás čekalo po kladině – rovně do kruhu, od kruhu kolmo slalom a po slalomu cílová skočka, která byla na začátku slalomu (snad jste to pochopili). Hodně lidí běhalo z druhé strany a pejskové jim prosvištěly skrz slalom. Já měla v plánu pořádně zastavit kladinu a vypustit bobka, až budu někde u kruhu, jenže jsem povel vydala o něco dřív a nestihla jsem doběhnout do slalomu, abych strčila ruku do první díry. Bailinka špatně naběhla, slalom si skoro celý dokončila, než se mi ji podařilo vrátit. Bez problémů jsme opravily a pak už byl před námi jen cíl. Moc jsem nepočítala, že bychom měly šance na umístění s odmítnutím, ale parkur potrápil víc pejsků, takže nám překvapivě vyšlo 3. místo.

SA2: diskvalifikace
Moc hezký parkur, o dost jednodušší. Zádrhel jsem viděla jen na začátku a říkala jsem si, jestli zvládneme slalom, tak jsme v pohodě. Slalom byl druhá překážka a ideálně by se asi šel na přivolání (jak nás učila Jitka na táboře). Bailinka krásně naběhla, jenže byla poměrně dost rozjetá a tyčky jí vycházely ob jednu. 😀 Chtěla jsem opravit, ale po dlouhé době se objevilo její slalomové šílenství. Vřeštěla jak šílená, poskakovala po mně, metala kolečka, nezbývalo nic jiného, než ji vzít do náručí (moje oblíbená fintička), čímž jsme se obě zklidnily a pak vypustit v klidu do slalomu. Povedlo se a my už pak fičely naprosto čistě a vše nám vycházelo – i za slalom udělaná záda. Hodně páníčků šlo kruh za slalomem na pravou ruku, jenže tak natáhli pejska doleva na skočku. Byla jsem trochu nervózní při prohlídce, že jsem si to jako jedna z mála procházela na druhou ruku, ale vyplatilo se. Cestou jsme si potrénovaly aspoň zóny. 

SA2: diskvalifikace
Poslední parkur mi přišel nejjednodušší – takový dost rozložitý. 😀 Hodně jsem si věřila, že doběhneme. Largům šíleně padaly laťky, tipovala jsem, že malý zběsilouš zřejmě taky něco shodí a ono nic. Pernou chvilku jsme si prožily na startu – startovní skočka byla ven z parkuru, což Bailince nešlo do hlavy a na místě se otáčela dovnitř parkuru. 😀 Začátek začal parádně, sice jsem si musela zařvat, jak když….. (však už to znáte), když se Bailinka vydala na začátku ke kladině, včas to otočila do tunelu. Pak jsme šly moc hezky, dokonce jsem stíhala i v místech, kde jsem si myslela, že stíhat nebudu a když už byly za námi všechny průšvihy, udělala jsem hroznou volovinu. Za houpačkou jsem po skočce udělala čelo a Bailinku chtěla poslat do tunýlku, ze kterého měla vyběhnout na kladinu. Stačilo si udělat 2 krůčky navíc, jenže ty jsem neudělala a Bailinka tentokrát už skončila na kladině (tentokrát jsem ani zařvat nestihla). Disk byl na světě. Zbytek dokončen naprosto plynule a rychle. Mooooc mě to mrzelo.

Mezi jednotlivými běhy, hlavně těmi largovskými, které mě drtí víc a víc a odmítám se na ně koukat, protože mě fakt ani trochu nebaví, jsme chodily na procházky. Branduška se i mohla pobíhat na volno, Bailinku jsem se tady pustit neodvážila (kdysi tu po tréninku proběhl útěk). Snad si tedy i Branduška den užila. Ostatně, v poslední době je nějaká hodná a nesápe se z boudičky ven. Většinou nesnese, když má sama zůstat v autě v boudičce – dokud je tam Bailinka, tak pohoda, ale jen si ji vezmu, okamžitě si otevře a lustruje. Třeba přišla k rozumu anebo je to tím, že už v autě nenechávám tašku ani dobrůtky, které by mohla lustrovat. Moc fajn jsem pokecala i s Petrou Pokornou, která má moc šikovnou PRTičku Z Jeřeně – máme s těmi malými můrami dost podobné zážitky. 😀 Milá holčina, pokusila jsem se i o lanaření na flyball, ale to neprošlo, i když….. – z jednoho běhu byla tak rozhozená, že trenérce Monče řekla, že se na agility vykašle a dá se na flyball. 😀 Ale to neprojde – jsem prd náborář. 

Den to byl fajn, jen si příště asi lépe přečtu propozice – dvoje zkoušky stačí až kam, takhle to bylo dlouhé skoro stejně jak závody (to ty largové, no). Aspoň, že počasí vydrželo, nepršelo a zároveň mohly být holčičky v autě. Markétě tentokrát předpovědi nevyšly, ale slibuji, že do příště se polepšíme. 😉