AGILITY TÁBOR NOVÉ HRADY 2012

Už je to tak, tentokrát jsme byly nevěrné Tondovým táborům, ale vzhledem k tomu, že netrpělivě čekáme na hárání, rozhodla jsem se vyrazit na tábor pořádaný Zdeňkem Spolkem v Penzionu Na celnici. Jeho trenérské obsazení Hankou Ouhrabkovou a Jitkou Klozovou bylo totiž víc než lákavé. Navíc se chystal jet i náš Archie, a tak jsme se i s páníčkem přidali a ještě zlanařili páníčky Aiminky. K naší velké radosti jela i Markéta s Flipíkem a Mirjam s Daisy a Berry (tyhle holky zlatý už jsem hooodně dlouho neviděla). Na tábor jsme dorazili pozdě večer (jak bývá naším dobrým zvykem), protože ještě v neděli v podvečer jsme se museli zúčastnit vyhlášení vítězů flyballového turnaje (bez nás by ten třetí stupínek vypadal hodně osiřele). Měla jsem trochu obavy, jak vse zvládneme na šestilůžkovém pokoji se čtyřmi pejsky a hlavně jak se po flyballu bude chtít běhat Brandušce. Ubytování jsme zvládli všichni myslím na jedničku. S Branďulčiným běháním to bylo horší. Zřejmě zapracovala nejen únava po flyballovém turnají, ale navíc snad jediný den jsme se neobešli bez pořádných bouřek, které Brandy nemá zrovna moc v oblibě. Brandy a Archie trénovali pod vedením naší milé Jitky Klozové (Jitka s Aninkou jsou našimi vzory, které nemáme šanci ani z poloviny dohnat), Aiminka s Abi trénovaly u Hanky Ouhrabkové. Ale hezky popřádku.

PONDĚLÍ: Po ranním tréninku jsme se s Archounovci (Aiminkovci totiž vyrazili na cyklovýlet) vypravili do městečka a hradu Nové hrady (bohužel až později jsme se dozvěděli, že pejskové mají přístup i do hradu – tak snad příště). Odsud jsme se vydali komáří cestou do Tereziina údolí. Měli jsme v plánu vykoupat pejsky v místním rybníčku, jenže jsme kapánek zabloudili a došli k výtečné hospůdce Hamr (ani mě nepřekvapuje, že nás nohy v tom vedru dovedly do hospody). Na vývěsce visela denní nabídka tvarohových šišek s borůvkami a borůvkovým knedlíkem – tomu se nedalo odolat. Večerní trénink už Brandy začala pomalu, ale jistě stávkovat – její běh neměl moc šťávu. Večerní posezení, drbárna, úpravy stránek, programování (modří vědí).

ÚTERÝ: Ranní trénink jsem vypustila, protože Brandy se na parkur tvářila dost kysele. Nechala jsem ji tedy odpočívat a šla se kochat výkony našich potomků. Jak dotrénovaly, vyrazilo se opět na výlet. K našim cyklistům se tentokrát přidal i páníček a my s Archouny vyrazili o chvilku později za nimi směr tvrz Žumberk. Tvrz jsme obešli dokola, pejskové se vyřádili ve vodě – Archounek tu potrénoval skoky do vody. Nakoukli jsme i na výstavu Ryby a lidé a odpoledne opět zakončili jídlem. Večerní trénink jsem se odvážila vylézt na parkur. Po nadějném začátku jsem náš trénink zazdila na zónovce – moc dlouho mi to trvalo a Branďulátko se nakrklo, že se takhle buzerovat nenechá a dala mi pořádně za vyučenou – ze zony se odmítla pohnout a když jsem ji pracně rozdováděla, začala dělat naschvály (zamrzlík na startu, pokoušela se o zastavovanou zonu v tunelu apod.). Vzhledem k tomu, že na tyhle forky nemám moc trpělivost, tak jsme po pár bězích raději už jen koukaly. Večer nás čekal „táborový“ oheň a opékání buřtíků.

STŘEDA: Smutný den. Po ranním tréninku zemřela na parkuru skvělá agiliťačka a výborná ženská Ivana Patáková. Vzhledem k okolnostem byly tréninky pro tento den zrušeny. My jsme se rozhodli udělat výlet do rakouského, historického městečka a zámku Weitra. Městečko byl opravdu nádherné a dokonce se nám podařilo najít i Gabrielental (Gabrielino údolí), kde jsou vybudovány chodníčky pro kneippování. Na tomto kouzelném místě jsme zustali docela dlouho, pejskové se vyběhali, zakneippovali a příjemnou procházkou jsme se vrátili zpět do městečka. Zpět do penzionu jsme dorazili tak akorát – za chviličku se totiž konal coursingový trénink, který nám nachystala Hanka. Dráha byla krátká, protože většina pejsků tu coursing viděla poprvé, a tak všichni docela zírali, když jsme ty naše čtyři draky vypustili na dráhu.

ČTVRTEK: Čtvrteční ranní trénink jsem chtěla původně sabotovat, ale nakonec jsem se Jitkou nechala ukecat a zkusily jsme si s Brandy zaběhnout pár parkurů. Snažila jsem se ji moc nezdržovat na kladině, abych ji zase neotrávila, i tak to stále ještě nebylo ono. Po trénování jsme se vydali za ostatními do lomu Cep na koupačku. Ten den bylo opravdu šílené vedro. Když jsme dorazili, všichni hledali utopené frisbee. I přes velkou snahu se ho vylovit nepodařilo (ani zdatným potápěčům tyčkami od stanu). Brandy s Archounkem jsme museli z vody tahat skoro násilím. Ti dva jsou hrozní vodníci. Večerní trénink byl o kapku veselejší než ten ranní.

PÁTEK: Branduška se vyspinkala do růžova a poslední den tábora začala běhat, tak jak jsem zvyklá – tedy malé torpédko. Byla jsem šťastná jako blecha, a to jsem původně myslela, že se na trénink vykašlu. Pak jsme se vydali opět do Terčina údolí, které jsme si tentokrát chtěli prohlédnout důkladněji. Přes bývalý lázeňský dům, další kneippovací chodníčky, jsme došli až k uměle vytvořenému vodopádu. Zpátky jsme si zašli k nádherné tvrzi Cuknštejn a zapíchli to opět v restauraci Hamr. Na Hamru se sešlo poměrně dost agiliťáků – rozkřiklo se totiž, že pohárek, ve kterém je podávána zmrzlina, je možné si odnést s sebou. Večer se opět potrénovalo (Branduška byla šikulka) a po tréninku čekalo všechny účastníky tábora báječné grilování.

SOBOTA: Zakončení tábora proběhlo v duchu závodním. Jako první se běžely závody začátečníků. Monika se bohužel diskla s Aiminkou i Abinkou. Archiemu se v jumpingu i agility také nezdařilo a v obou bězích se diskl. Branduška překvapila v běhu agility – umístila se na 3. místě (škoda dvou odmítaček – samozřejmě moje chybičky), no a v jumpingu také disk (že já si ten parkur prohlížím, když pak udělám stejně něco jiného, než jsem zamýšlela). Mimochodem jsme se diskli ve stejném místě jako Archie – jestli my nejsme jedna rodina. Jako poslední nás čekala štafeta pokročilý se začátečníkem. Doufala jsem, že tady všichni zazáříme, jenže ne. Aimince se na parkuru dařilo, sice předtím musela trochu seřvat pana rozhodčího, ale běh jsem jim zkazila já – udělala jsem před Brandy mo brzy záda a Brandy vynechala jednu tyčku. Já si toho bohužel nevšimla a pokračovala, takže také disk. Promiňte holky. Po závodě jsme jen dobalili věci a vyrazili do mojí oblíbené hospůdky Šupina v Třeboni. Místo tu bohužel nebylo, ale nakonec jsme chytli místečko v penzionu Šupina. Výběr tu nebyl tak velký. Já byla nadmíru spokojená, ale ostatní asi moc nee – nebojte, příští rok Vás už nutit nebudu.

Byl to parádně strávený týden s našimi milými štěňátky. Děkujeme všem za milou společnost (dvounožkám i čtyřnožkám) a doufáme, že příští rok budeme moct zase vyrazit.