22. DVOJZKOUŠKY PETCENTER EXTRA

Na tento víkend jsme neměli vůbec žádné plány – jen domácí úklid, odpočinek, vaření a zahlušení Brandulčiny falešky. Jenže venku bylo tak nádherně, že panička začala mít roupy a když zjistila, že v pražských Horních Počernicích probíhají zkoušky s přejímkou MA2 ve 12:00 hod, navíc rozhodcoval náš oblíbenec Petr Rybář, rozhodli jsme se vyrazit na výlet přes Počernice s tím, že kdyby náhodou startovka ještě nebyla plná, mohly bychom se i zúčastnit.

Když jsme dorazili, právě končili jedničkové zkoušky. Eva Bukričová nás bez problému zařadila na startovku. První zkoušku jsme zaběhly čistě (jen maličko trestných za čas) na druhém místě. Musím tedy přiznat, že já jsem se zrovna dvakrát nepředvedla – povely jsem dávala pozdě, pokud tedy vůbec, ale Brandy je moje holka šikovná a zvládla zaběhnout na výbornou. Hned vedle parkuru je velikánské PetCentrum, kde jsme se tak dlouho kochali zvířátky, až jsem málem prošvihla prohlídku druhého běhu. Bylo to jen tak tak. Od Brandušky jsem tušila nějakou zradu ještě před startem – zajímalo ji jen čmuchání. Diskvalifikovaly jsme se hned na druhé překážce, kdy jsem Brandy omylem sama navedla na skočku zezadu. Musím přiznat, že jsem si možná i trochu oddychla, protože jsem hodlala experimentovat na dalších překážkách. Čtvrtá překážka byl totiž tunel s nalíčenou pastičkou dalším tunelem, jenže my měly jít do slalomu. Experiment se nevyvedl, Brandy zahučela do druhého tunelu, po slalomu ani nemrkla. Oprava se už povedla, ale spojení Branďulčiny falešky a opravování na parkuru většinou dopadne tak, že Brandy začne otráveně čmuchat. To se také stalo, a tak jsme to vzaly nejkratší cestou do cíle – prostě jen rovinku pro radost. Po zkouškách jsme se i s páníčkem šli dokochat do PetCentra – Brandy si hrozně oblíbili dva senegálci a ona je. Pacholci, zase mi nasadili brouka do hlavy, protože o papouškovi uvažuju už hodně dlouho a tihle dva byli velcí sympaťáci. Momentálně jsem ve fázi studování, tak uvidíme jestli se rozrosteme o dalšího člena rodiny. Brandy byla vůbec nadšená ze všech zvířatek v Petku – kdybysme si měli pořizovat každé zvíře, které jí se líbí, tak bysme měli doma nejspíš i klokana. Trošku nás zklamali surikaty – ty v pražské ZOO jsou daleko akčnější – tyhle jen spaly anebo žraly, a to se Brandy tak snažila jen nalákat na „surikatí“ posed. Branďulce jsme tu za odměnu koupili alespoň nějakou dobrůtku (však si ji také zasloužila), počkali na vyhlášení, pokecali se starými známými a frčeli dál.

Naším cílem se měl stát hrad Jenštejn. Člověk by čekal hrad někde na kopci, takže nás hodně překvapilo, když nás navigace vedla na náves. Tentokrát nekecala a opravdu z návsi už byla vidět věž hradu. Krátce jsme se prošli vesničkou i okolím hradu – některé uličky v podhradí vypadaly jako Zlatá ulička na Pražském hradě. Opravdu moc se nám tu líbilo. Brandy si zchladila žáhu i cecíky v místní nádrži a pak začal ukrutný slejvák, tak se frčelo domů s krásným diplomem a dobrým pocitem, že se nám zase jednou něco, náhodou, povedlo.

Za některé fotky děkuji:
Denisce Sommerové http://www.deniskasmecka.webnode.cz
Kláře Kuckové https://plus.google.com/photos/114071604813674814439/albums?banner=pwa&gpsrc=pwrd1#photos/114071604813674814439/albums