VELIKONOČNÍ VÍKEND S ARCHIEM Pondělí 01. dubna, 2013
Jak jsme prožívali velikonoční víkend – s Archounkem v jeho oblíbeném Průhonickém parku, pak u něho na návštěvě, doma při focení a také hafulky u Vltavy s páníčkem. KRÁSNÉ VELIKONOCE VŠEM!
Bailinka si před setkáním pořádně odpočinula, aby byla plná sil především pro klacíčkové řádění. Archounek byl tentokrát velmi mile potěšen, že nebyl páté kolo u vozu a holčičky ho pustily mezi sebe. Za to se jim odvděčil občasným půjčením klacíku, případně si našel svůj, ale ten mu taky moc dlouho nevydržel. Archounek, kterému většinu času zabere péče o těhotnou paničku, se v poslední době chová velmi zodpovědně, takže tentokrát se držel hezky u nás a nepodnikal žádné daleké výlety, jak bývá jeho zvykem. Za to jsem mu byla nesmírně vděčná – nějak zatím nemám chuť v Bailince probouzet lovecké pudy (na to tedy asi nikdy chuť mít nebudu, ale je mi vcelku jasné, že jednoho dne to přijde). Bohužel se to samé nedá říct i Brandušce, která častěji a častěji trpí výraznou hluchotou – reaguje až na moje hodně nakrknuté přivolání. Hrozně rychle si zvykla, že moje pozornost je teď věnována hlavně naší malé Bailince a na ni nezbývá tolik času.
Po procházce jsme ještě rychle skočili domů pro právě dopečený mazanec pro Rada (trochu jsem trnula, jestli se trouba včas vypla a my zatím nevyhořeli) a další velikonoční (vlastně i narozeninové) dárečky a zakotvili u Archounků v parádně zrekonstruovaném bytě. Konečně jsme měli možnost vidět, jak Peťce narostl pupík – zdá se, že malá Vivian (já tedy pořád tvrdím, že to bude Vivian s pindíkem) se má čile k světu, celý večer o sobě dávala pořádně vědět. Bailinka byla zpočátku jak na pérkách, uspokojilo ji snad až, když Archiemu objevila všechny jeho skryté poklady (kostičky apod.). No a nakonec se s mamkou uvelebily na jeho pelíšku, zatímco chudák Archounek musel ležet na zemi pod stolem. Hojně se jedlo, hojně se pilo, hojně se žebralo – především v podání Brandušky a Archounka (tomu se dokonce podařilo uloupit kousek šunky ze stolu), Bailinka žebrání kupodivu zaspala. Ke konci jsme se pokusili pořídit společné velikonoční foto, ale nikdo z nás netušil jak nelehký úkol to bude – prostě se nepovedlo. Domů jsme dorazili hodně pozdě a protože jsem úplně zapomněla na nějaká velikonoční vajíčka, cestou jsem, notně ovíněná, oškubala břečťan.
Po příchodu domů jsem se pokusila o velikonoční fotku našich holčiček. Pokus druhý se vydařil o něco lépe než pokus první u Archounků. Holčičky jsem naaranžovala na jejich oblíbené houpací křesílko, přidala jsem za ně kočičky (jak jsem se u Archounů dozvěděla, tak po jejich to jsou bahniatka) s pomlázkami a upečeného beránka. Bailinka o beránka okamžitě projevila zájem. Vydala jsem tedy pokyn „nesmíš“, který zvládá sice perfektně, ale bohužel tím způsobem, že od předmětu doličného (dobrůtky doličné) znechuceně zmizí, aby ji to nelákalo. Stejně to dopadlo i s beránkem. V tu chvíli nefungovalo ani přivolání, běžela jsem tedy lovit malého skřítka, no a když jsem se vrátila, tak jsem se musela smát – Brandy seděla vedle beránka téměř nehybně, jen nenápadně předními zoubky okusovala beránkovi hlavu. No nic, aspoň jsme měli originální foto – málokdo se pochlubí s velikonočním půlhlavým beranem. Poté jsem se ještě pustila do velikonočních vajíček barvenych v cibuli a do postýlky šupajdila někdy ve 3 hodiny ráno.Není tedy divu, že jsme s holčičkami Velikonoční pondělí pořádně vyspávaly. Brandy se každý den věnuje pravidelné očiště Bailiny, nejvíc pečuje o její prořídlý chrup. To je ale celá Branduška – matka pečovatelka, téměř matka Tereza. I přes původní hrozby souseda Martina jsme se nakonec dočkaly jen jednoho koledníka, a to páníčka. Pomlázkou jsme dostaly na zadek všechny tři – nejnadšenější byla zřejmě Bailinka, které se náramně líbily pomlázkové třásně.
Vzhledem k tomu, že mne pak čekala ještě spousta práce – přípravy před odjezdem na dovču a hlavně vaření a pečení, byla jsem moc ráda, že si páníček vzal holčičky na procházku k Vltavě, kde je zastihla téměř sněhová vánice. Holčičky podle fotek řádily o sto šest – na některých fotkách se fakt exkluzivně šklebí obě dvě. Bailinka se tu poprvé seznámila s kačenkami – prý moc nechybělo a hupla by za nimi vánice nevánice. Ale všechno dobře dopadlo a tři zmrzlíci se mi vrátili v naprostém pořádku, jen kapánek unavení. Odpočinek se ale nekonal dlouho, protože zanedlouho za dveřmi zaštěkal Archieho – přišel nám oplatit návštěvu.
Tímto děkujeme všem za krásná velikonoční přání mailová i MMSková. Snad každý dostál velikonočním zvykům – tedy kluci vypláceli a holčičky byly vypláceny.