Aiminka zase hrozně vyrostla a ačkoliv jsme celé odpoledne až do večera poletovali po štramberských památkách, tak na ní nebyla téměř žádná únava znát a každý kopec vyběhla po svých (jen na Trúbu a rozhlednu na Bílé hoře byla vynesena). Kromě běhání po štramberských lesích a loukách nám předvedla i co nového už se naučila na cvičáku, cestou se seznámila se spoustou psích fešáků a dokonce asistovala i při „záchraně/nezáchraně“ fenečky zlatého retrívra uvázané v lese pod Bílou horou (panička nakonec přišla, ale byla hooodně divná a nepříjemná). Každopádně to byl parádní výlet a jen se omlouváme páníčkům Aimy a Aimy osobně za nekonečné bloudění – příště přijedeme lépe vybaveny. 

 Já i moje sestřička jsme Aimulku moc rádi viděly a už se nemůžeme dočkat dalšího setkání.

No a zatímco já jsem si užívala v Olomouci, Brandy si užívala víkend po boku páníčka – zřejmě byla šťastná jak blecha, že prudivá panička zmizela a ona měla možnost zaplavat si v proudu za kachničkou, prohnat zajíce po golfovém hřišti, krmit labutě a hlavně moc neposlouchat, protože páníček pro ni dělal co jí na očích viděl. Není divu tedy divu, že její přivítání bylo na můj vkus dost chladné. Teď už se sice zase kamarádíme, ale s poslušností to dost vázne – při každém povelu se na mě tváří jakože jestli jsem nespadla z měsíce. Budeme muset víc potrénovat, vždyť její děťátka jsou momentálně poslušnější než ona.

AIMINKY GALERIE