Na návštěvu štěňátek se mi zdálo trochu brzy (raději chodím na štěňátka až když jsou z nich větší grázlíci), ale když Květa v týdnu oslavila ty „pětadvacetiny“, nemohla jsem už déle odolávat jejím pozvánkám. Dárek pro Květu bylo vcelku snadné vymyslet – vosí hnízda miluje, co jsem přinesla vánoční cukroví na trénink, tak od té doby o nich básní. Já si na sebe ušila pořádný bič – první problém nastal ve chvíli, kdy mi těsto nevystačilo o dva kousky…, takže zmuchlat ty první vytvořené (to jsem těstem ještě tolik nešetřila) a jelo se nanovo. Náplň jsem dělala asi na 3x a pak bylo nejdůležitější hnízda uložit na hodně bezpečné a vyvýšené místo, protože Květa není jediná milovnice hnízd, Branduška je ze všeho cukroví taky nejradši. 😀 Další dárečky jsme už vymýšlely s Markétou a Julčou, které měly být pro oslavenkyni překvápkem – nakonec byla překvápko jen Julča, Markéta byla dopředu prozrazena.

Konečně nastal den D. Doma jsem úhledně vyskládala do krabice hnízda, zabalila ostatní dárečky a vyrazila. Prvně se mi srdce zastavilo při prudším dupnutí na brzdu, ale krabice se hnízdama to ještě ustála, pak následovalo čekání v dešti na zbytek výpravy – krabice se nebezpečně promáčela (deštník nenosím, takže jsem je nemohla ani zakrýt). Naštěstí Julča i Markéta dorazily krátce po mně (také dobře vybavené – vajíčky a listovými šneky). Hned mezi dveřmi jsme předaly dary, když jsem viděla jak Květa zvesela pohazuje krabicí, vzdala jsem to a litovala, že jsem je úhledně skládala.

První cesta vedla ke štěnískům – samí kluci a jedna holčička, navíc všichni černí jak bota (sem tam s bílými znaky) – z fotek toho tedy moc není, protože černé pejsky tedy fakt fotit neumím. Z prcků nemám ani žádného favorita (třeba příště) – jak jsem očekávala, tak ve 3 týdnech to jsou ještě prďolkové, co se bůhví jak neprojevují. Jetelka nás v klidu nechala se všemi pomazlit, nakonec ale přišla prďolky nakrmit. Mezitím totiž stihla doplnit zásoby – zatímco my jsme se kochaly ve štěněčím výběhu, Jetelka, jako každá matka mající pocit, že je málo živená, se obsloužila sama. Markéty nedobytná krabička s listovými šneky nemohla být překážkou, takže Markéta po chvilce zaregistrovala, že je něco špatně – krabička prázdná. 😀 Hned bylo jasné, kdo je viníkem.  Holky se tedy trochu podivovaly, jak se do krabičky mohla dostat a hlavně, že nezůstaly žádné drobečky – bože, jak jsou nezkušené, po Brandušce na vánoce taky nezbyl ani drobeček. 😀 Další občerstvení na stole jsme už bránily vlastním tělem – držely jsme služby, ještěže tak, jinak bysme si ani dortíka s kávičkou nedaly. Z dárečků – goddogácký tričko  Eat, Sleep, Agility a podložka pod myš se skákající Jetelkou (fotka mnou trochu zmrvená) – měla oslavenkyně velkou radost. Hnízda v krabici (sesypaná k jedné straně) byla také velkým překvapením – v krabici čekala dortíka. Během paniček pokecu, probíhalo průběžně mazlení s mimísky, Julče jsme na závěr málem musely kapsy kontrolovat, jestli si někoho neuzmula domů. 

Moc děkuju za pozvání, myslím, že se návštěva vyvedla a příště snad i Markéty šneky ochutnáme. Prckům přeji skvělé a aktivní páníčky – mimochodem dva panáčkové jsou ještě volní.