BORDEŘÍ VÝLET NA BOREČ

Branduška byla po pražském silvestru ještě dost nesvá, tak jsem vzala za vděk nabídkou na výletík, který nám nabídla Kája s klukama. Jednalo se sice o rodinné setkání borderek z ChS Royal Fellow, ale s malými parsoními vetřelci neměl nikdo problém – naopak to v houfu borderek pěkně oživily. Branduška především svým žebráním a Bailinka divokým poletováním.

Desátá hodina ranní v Ústeckém kraji se mi zdála na den volna trochu moc brzká, ale nakonec jsme zmákly dorazit kupodivu i včas (dokonce ani ne jako poslední). Vůbec jsem netušila, kam, za jakým překvapením míříme. Z Režného Újezda jsme vyrazily po naučné stezce Boreč na kouzelné místo, ke kterému vedla dost strastiplná cesta. Cestou byl ještě sníh a stezka rozhodně nebyla nijak upravovaná, takže některé úseky se proměnily v ledová koryta a nahoru i páníčkové lezli buď po čtyřech nebo chytajíc se každé větvičky, trsu trávy apod. Měla jsem toho docela plné kecky a obdivovala jsem jeden pár, který nahoru směřoval i s prckem na zádech anebo Irču, která vláčela malé dítko. Brandušku jsem na výstup vypustila na volno a doufala, že Bailinka mi trochu pomůže nahoru – nepomohla. Ani se jí nedivím, komu by se chtělo tahat nahoru malé slůně. Protože jsem si předem nestihla nastudovat, kam to vlastně vyrážíme, nahoře jsem jen zírala. Sice nám počasí nepřálo, takže výhled opravdu nebyl vůbec žádný (přes mlhu jsme sotva viděli naše psíky), ale teplo tu bylo pořádné, takže ani fotit se moc nedalo. Teprve později jsem si nastudovala toto o vrchu Boreč (zahřátá jsem byla jak po slivovici nejen díky přírodnímu úkazu, ale i díky výstupu). Odvážila jsem se tu vypustit i svého malého tahače/netahače – přišlo mi, že už by mohla být dostatečně unavená. Bobinka překvapila – řádila a honila se s borderkama, jak kdyby mezi ně patřila.

Dolů jsem se ji už neodvažovala připoutávat (to by byla zatraceně rychlá cesta), takže se obě dámy aspoň pořádně vyběhaly a já to smažila z kopce za nimi. Není tedy divu, že dole jsme byly, k mému překvapení, jako první (jen Irča nás předběhla, ale zvolila dolů kratší, schůdnější cestu neb nahoře bylo zjištěno, že její fenečka hárá, z čehož byli všichni bordeří pánové celí paf). Při čekání na zbytek výpravy jsem se nechala dobrovolně zkoulovat. Jakmile dorazili i ostatní, pokusili jsme se o společnou fotku. Musím říct, že holčičky hodně dlouho trpělivě vyčkávaly, ale nakonec se objevily jen na jedné fotečce. Pak už jsme se jen rozloučili, se všemi si popřáli pohodový nový rok a frčelo se domů do teplíčka ke kávičce a posledním zbytkům cukroví, které Brandy ještě nestihla sežrat.  😀 Berušky byly taky dost orvané – Brandy se dožadovala tak dlouho vody ve vaně, až v té vaně usnula, no a Bailinka se odmítala hnout z pelíšku.

Díky všem moc za parádní výlet, příště zase rády vyrazíme! Jo a hlavně veliký dík za báječné občerstvení v podání paní Jany od Baddyho. 😉 Jo a samozřejmě také za fotky Aničky.