O KOSATČÍ PLOUTEV

V tento den nastalo hned několik velkých premiér – první flyballový závod Bailinky, zároveň první start a představení našeho nového flyballového týmu Flyball FUNatics a také má premiéra v roli nabíječe našim veteránkům. Jednalo se o závod začátečnických dvojic a závod veteránů. Musím přiznat, že nervy jsem měla pekelné. Jak všichni ví, Bailinka je neuvěřitelný pošuk a flyballovými tréninky proplouvala bez ztráty jediné kytičky – prakticky ve všem byla vždy jen dokonalá, zatímco já pořád očekávala nějaký teriérský, případně bailinkovský, výmysl a trochu se obávala, aby si to nevybrala právě tady na turnaji. Jak jsem se pletla! Dopadlo to přesně naopak – na turnaji byla Bailinka za hvězdu a panička pokazila co mohla, ale hezky popořádku.

Naši mlaďoši Baileys a Dasty jr. (ano, jedná se opravdu o synka našeho šampóna Dastíčka) nastoupili jako FUNatic Dogs původně ve 2. divizi s tím, že dopoledne se běhal Speed Trial (tedy na čas) a podle nejlepších dosažených časů jsme byli do odpolední části rozděleni už do odpovídajících divizí. S kým vším jsme běželi se mě moc neptejte, protože si houby pamatuju. Co si ale rozhodne pamatuju je to, že jako první běželi naši veteráni, kterým jsem nabíjela a nervy jsem z toho měla pekelné (co kdyby se rozbil box, zapomenu nabít míček apod.). Naštěstí jsem jim nic nepokazila a naši veteránci Barnei a Blaženka drtili všechny své soupeře s krásnými časy, kterými by podrtili i některé začínající mládežníky. V kategorii veteránů se tedy umístili na prvním místě s nejlepším časem 10,03 s. Gratulujeme!!!

Bailinku a Dastíka jako první na dráze čekal tým Šajda. Vítězství jsme měli jasně v kapse – tomuhle týmu se vůbec nechtělo běhat (jezevčík a kříženec snad labradora). Na jejich místě bych se na celý flyball vykašlala a dělala raději něco, z čeho bude mít pejsek radost a ne rok co rok vyrážet na závod začátečníků a tady pejska nutit běhat přes překážky (bych na to prostě neměla nervy). Ale co je mi do jiných týmů – hlavní bylo, že naši drahouškové běhali úžasně – Bailinku jsem pro jistotu vypouštěla od brány a Adélce s Dastíkem pomáhala Kája startovat. Dalšími soupeři byli Micinové (australský ovčák a JRT). To už byli o dost lepší soupeři a naši nováčci získali větší jistotu na překážkách a začali se dostávat s časy pod 10 s. Dastík běhal nádherné časy v rozmezí 4,12 až 4,19 s!!! Byla jsem zvědavá na časy Bailinky a byla jsem trochu zklamaná, že není tak rychlá, jak jsem doufala – (nejrychlejší čas měla 5,37 s), jenže měla to beruška bez rozběhu z brány a ještě před boxem překážka, takže se nemohla pořádně rozšoupnout (a že to teda umí). Posledními soupeři v dopolední části byla Lavina. Tady si Dastík poprvé trochu zablbnul a v prvním rozběhu to vzal mimo překážky, ale naštěstí se zase rychle restartoval, opravil už výborně a pak se žádný renonc nekonal a i Laviňáky jsme nakonec převálcovali.

Před odpolední částí se páníčkové pořádně nadlábli, pejsky jsme vzali na procházku, kromě Dastíčka se všichni pořádně vyblbli ve vodě i na louce a netrpělivě čekali na rozřazení do divizí. S nejlepším časem 9,86 s? (nejsem si jistá, ale podle zápisků by to tak mělo být) jsme se kvalifikovali do první divize, tedy prakticky mezi samé borderky. Adélka vypadala spokojeně, já taky. Jenže – první odpolední soupeři Čičinové byli dost rychlí, tak jsem se pokusila Bailinku pustit na OK. OK se sice povedl, ale Bailinku zřejmě trochu rozhodil (nebo ji rozhodil border teriér na sousední dráze, těžko říct) a tentokrát si ona u boxu vymazala mozeček a na první překážce od boxu pustila míček, při opravě se tvářila, že právě spadla z nebe nebo ji tu vysadili mimozemšťani. Vzpamatovala se až po zahudrování a s výpomocí Lucky nabíječky (co ta všechno nestihne). Pak už i Bailinka běhala bez chybičky, ale panička se nervově kapánek sesypala a protože jsem byla přesvědčená, že jsem ji rozhodila tím OKem, začala jsem si u střídaček dávat pořádně na čas. I když jsme časově na  Čičiny asi měli, tak jsem druhý rozběh pokazila velkou střídačkou, kterou už Bailinka nedohnala. První naše prohra. Druhou prohru proti RUPlíkům jsem zapříčinila já – chtěla jsem protáhnout střídačky na cca 0,15 s, jenže střídačky nám nikdo nehlásil a když jsem pak viděla na papíře střídačky 0,43 ;0,64 a 0,37 s, rvala jsem si vlasy jaký jsem to idiot. Časy byly dost těsné a nebýt těch mega střídaček, měli bysme RUPlíky v kapse. Takže našim jedinečným borečkům jsem to vlastně projela celé já. Umístili jsme se na celkovém 7. místě v 1. divizi s nejlepším časem 9,86 s (asi, protože jsme nedostali ani diplom – nám jediným diplomy počůral nějaký pejsek, všechno se rozpilo a my ostrouhali).

Doteď jsem se s těmi odpornými střídačkami nesmířila, skoro jsem to obrečela. Odteď na tréninku piluju OKy (aby se Bailinka nelekala) a ještě jsem si vyžádala pravidelné hlášení střídaček na každých závodech + lahvinku něčeho ostřejšího, abych se těch OKů nebála, protože se staženou řití bych to pejskům příště mohla zase pokazit. Až na ten můj závěr to byl ale báječný den se skvělými lidmi. Adélce se moc omlouvám za pokažený konec a slibuji, že příště se fakt polepším. Za obrovskou výpomoc moc děkujeme Vláďovi od další naší mladé naděje Bowie (opět Dastyho dcerka) – pomáhal s boxy a ačkoliv to byl jeho první turnaj na kukačku zvládl skoro perfektně zapisovat časy. Díky a a ještě jednou veliká gratulace veteránským matadorům.