FLYBALLOVÁ SOBOTA

Náš tým v poslední době obdržel několik pozvání k tréninkům u jiných týmů (nejsem si jistá, jestli jsou pozvání z důvodu, že jsme tak oblíbení anebo že je nás ostatním líto :-D). Nicméně nejdéle slibovaný a jediný termín, kdy byla většina z nás schopna někam vyrazit, byl právě tento víkend, takže to prozatím vyhrál trénink u Laviny. K dispozici jsme měli jen souřadnice, věděli jsme, že je to někde za Děčínem, ale přesto mě za Děčínem trochu zaskočila cedule „státní hranice“ – přesně tam to bylo – široko daleko nic, jen hluboký les a malý plácek. To, že se nad námi Laviňáci smilovali, jsme pochopili ve chvíli, kdy jsme dráhu postavili do luku. Pak se zapichovaly plůtky – prakticky celý ho po nás museli opravit. No prostě jedna perla za druhou.

Při bězích jsme si už snad žádnou ostudu neuřízli, aspoň si toho nejsem vědoma. Karolína a někteří z nás dostali od Milušky cenné rady, co a jak dělat/spíš nedělat a hlavně jsem si mohli zaběhat na světla – vůbec jsme netušili, že Lavina má svoje světla, takže to bylo moc příjemné překvapení. Dopoledne se běželo 2x pět běhů každý. Já jsem s sebou vzala obě bobinky, ale běhala jen Branduška, protože Bailinka má po trhání drápku klidový režim. Při obědové pauze jsem vypustila obě holčičky – Brandy samozřejmě sháněla kus žvance, ale po dlouhé době si zase jednou pohrála s Blaženkou, Bailinka byla nadšená tak, že občas zapomněla běhat po třech. Dávala si ale veliký pozor, aby zpátky k paničce přiklopýtala zase po třech, hééérečka mrňavá (všimli si toho i někteří z Laviny, takže Bailinka pobavila). Myslím, že nejvíc ze všech si ale den užil malý Dasty – je to nový přírůstek k FUNatičce Bowie, který tu měl stejně starého a o dost většího kámoše. Když se vrátili všichni z oběda, zaběhli jsme si všichni ještě jednou 2x pět běhů, v klídku jsme pobalili a vyrazili domů.

No a protože to bylo moc fajn odpoledne a my se dost neužili, část FUNatických držáků večer ještě vyrazila na pokec do Kafárny na kus řeči, kde jsme oproti původnímu plánu poseděli do nočních hodin. Musím teda říct, že Lavině závidím nejen místo, kde trénují, ale i tu pohodičku. Jednou za čas asi fajn pro zpestření, ale nějak si neumím představit, že by ta naše banda byla schopná dát se dohromady víkend co víkend a někde se scházet, protože na víkend, pokud není flyballový turnaj, se většinou rozlétneme po celé republice (někdy i světě). Díky tedy moc Lavině za skvěle strávený den. Určitě se zase někdy rádi přijedeme podívat a tentokrát snad bez úvodní ostudy. 😉