AGILITY TÁBOR HAMRNÍKY 2011
Kdo jednou Hamrníky poznal, ten už nechce jinam, a proto jsme sem zavítaly již potřetí. Jako tradičně nám i letos počasí přálo (takže jsme se první rok obešli bez přímotopu). Letos nám v „chatičce“ společnost dělali naši kamarádi pudlíci Flip a Robin. S klukama bylo rozhodně veselo – hlavně po ránu s dorůžova vyspinkaným Robinem. Hned vedle nás se k velké radosti obou pudlíků ubytovala háravá Nelča s páníčkem, takže jsme s Markétou měly stále oči na šťopkách, aby náhodou k něčemu nedošlo.
Na trénincích jsme se přiučily spoustě nových i staronových věcí. Brandy byla skvělá, běhala jako drak, ale přece jen k malé změně u ní po delší netrénovací pauze došlo. Perfektně reaguje na pokyny i pohyb paničky, která na takový pokrok není vůbec zvyklá, a tak se projevovaly především moje chybičky vedení. Budu si muset zvyknout. Za uši jsem dostala kvůli zónám – pan trenér se mne totiž rozhodl trochu potrápit s vypouštěcím povelem – máme naučeno odstartovat ze zonovky na slovní a ruční povel dohromady, což se Tondovi moc nelíbilo, a tak nás k pobavení všech trochu podusil na zoničce (Brandy prostě nereaguje jen na slovní povel, takže na zoně stála jako přibitá, zatímco já se ji pouze slovně snažila přesvědčit ke startu).
Kromě trénování, venčení, blbnutí na souši i ve vodě jsme si tábor užívali i jinak. Branduška například vydatným odpočinkem za asistence jejích ochránců, panička zase nečekanými úlovky hub, především kozáků (vlastně jsem celý týden jedla jeden guláš, člověk by nevěřil kolik ho bude po přidání pár houbiček) a pravidelným večerním dáváním si do nosu s ostatními páníčky.
Kvůli pracovním povinnostem pana Antonína tábor skončil o den dřív. Poslední den jsme se tedy po sbalení a předání chatky vypravili na výlet s Markétou a pudlíky a Pacákovic početným gangem (mimojiné i s Brandušky tetičkou Kissing Katty Z Jeřeně). Původně jsme zamýšleli podívat se do Lázní Kynžvart, ale těmi jsme jen projeli – nic nás tu neupoutalo. Stejně tak jsme jen projeli kolemé zámecké kynžvartské zahrady – měli jsme strach o místní golfisty, těžko by vydýchali smečku 7 divokých hafanů. Nakonec jsme skončili na naší oblíbené naučné stezce Kladská. Pejskové nám výlet zpestřili v místním altánku, kdy se jim podařilo miniaturní dírou proklouznout přímo do rašeliniště.
Naučnou stezku jsme zakončili u Loveckého zámečku v restauraci U Tetřeva vyhlášené zvěřinovými specialitkami – rádi bysme zavedli návštěvu této restaurace jako tradici, fakt to stojí za to. S plnými pupky si páníčkové ještě zkusili skok do dálky (panička předvedla zřejmě nejprofesionálnější skok – zkušenosti ze základní školy se občas hodí) a odfrčelo se na další výlet, tentokrát ke krásné, zřejmě myslivně, kousek za Kladskou. Poté jsme se rozjeli do svých domovů.
Cestou jsme se ještě pokoušeli spojit s našim plzeňským Albatrůskem, zda by na nás náhodou neměl čas, ale panička zrovna trávila zaslouženou dovolenou, takže se za ním budeme muset vypravit někdy příště. No a doma Brandy padla do pelíšku a spala a spala a spala. Příští rok si tábor nenecháme ujít, takže „nazdar za rok v Hamrníkách“.