DRUHÝ TÝDEN ŽIVOTA ŠTĚŇÁTEK Středa 05. prosince, 2012

Všechna štěňátka už koukají, byla poprvé odčervena, pokoušejí se o batolení, o štěkání, pomalu začínají okusovat jeden druhého, prostě poznávají svět.

Prckové se mají stále víc a víc k světu a o víkendu došlo k jednomu z nejhezčích okamžiků – začali otevírat očička. V sobotu ráno se na tento svět mžouravýma očičkama poprvé podíval pan Proužek. Skoro celý den jsem chudáčky malé prudila a chodila kontrolovat jestli se náhodou neotevřelo nějaké další očičko, ale ne. Další dvě očička se ukázala až v neděli ráno – po jednom koukali Flíček a Puntička (naši tečkovaní sourozenci drží basu), no a do večera kromě Jednoočky koukali úplně všichni. Jednoočka si dala pěkně na čas – koukat začala až v pondělí ráno, doufám, že když si dala tak na čas, není z nás teď zklamaná.

 
Máme za sebou opět ohromné množství návštěv (tentokrát jsem zapomněla na statistiku). Jednu návštěvu, ale absolvovala i naše štěňátka, a to u mne v práci a jen na chvilku. Prckové už jsou hodně aktivní, a tak jsem přemýšlela v čem je odnést – lavor už nepřipadal v úvahu. Nakonec jsem vzala sportovní tašku, vystalala ji dekou a vyrazilo se (ještěže to mám do práce jen přes ulici). Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem v práci tašku otevřela – mrňouskové spinkali. Od té chvíle šla všechna práce stranou, pan šéf lezl po koberci po čtyřech, návštěvníci se scházeli a asi dvě hodinky se na práci ani nesáhlo. Píďalky ani mamina se nenudili – kojilo se, spinkalo, prostě klasika – jen Jednoočka si stýskala a vybojovala si místečko u mne, a to zabalená v šále na stole.

 
Ve čtvrtek, v  pátek i sobotu jsme měli vzácnou návštěvu z Vysočiny – synovečky MiniČoudky. Měla jsem ze setkání trochu obavy – kluci jsou docela divocí a do všeho hrrr (a navíc, kdo mě zná, tak moc dobře ví, jak to mám s dětmi a že jsem trochu teta Herodes). Než tedy vstoupili do bytu, dostali ode mne hromadu instrukcí, co a jak můžou a nemůžou. Kluci byli skvělí a i trochu vyplašení z Brandy – nejsou zvyklí, aby na ně štěkala. Když dali každý mamině po dobrůtce, nechala je štěňátka dokonce i pohladit a Kubíček ještě každému ze štěňátek přidal pořádnou pusu. Kolem ohrádky se pak snažili chodit opravdu opatrně, aby prcky nevylekali a nerozčilovali moc maminu. V pátek se kromě MiniČouďátek objevili i rodiče s jejich boloňačkou Jessinkou – chvilku trvalo, než si Brandy zvykla, že je doma jiný pejsek, ale nakonec si i Jessinka mohla štěňátka očmuchat.

 
V neděli nás čekala návštěva zájemců a také jsem se snažila něco málo doma udělat, ale moc jsem toho nezvládla – štěňátka jsou lepší než televize, takže jsem se každou chvíli kochala a muchlovala. Branduška byla ale jiného názoru a pozorně sledovala Československo má talent – nejvíc ji zaujala borderka Arsí. Samozřejmě Brandy televizi sledovala z porodní bedýnky, takže hladovci byli také spokojení.

 
Navečer nás kromě Kůželek (a tedy rovnou dvou děťátek – Kristinky a Karolinky) přišel navštívit i nevlastní bráška Archie. S Brandy jsme na chvilku odešly vyprovodit právě Kůželky. Nevím, nevím jestli by Branduška odešla, kdyby tušila, co se doma zatím bude dít. Archie, neohrožovaný maminou, se rozhodl mamince zavděčit, hupl mezi štěňáky (nebojte, samozřejmě pod dohledem svých páníčků) a zřejmě chtěl o prcky pečovat. S píďalkama to samozřejmě ani nehlo (moc dobře poznali, že to není maminka mlíčkem naditá), takže dál spokojeně chrupkali. Archie tedy všechny zkontroloval, k úklidu se neměl, a tak tedy z jeho péče o štěňátka sešlo. Škoda.

 
Od pondělka se už štěňátka pokoušejí běhat – občas z toho jsou pořádně karamboly a pomaloučku si spolu začínají hrát (začíná to bezzubým okusováním hlav a tlapiček sourozenců). Myslím, že právě začíná pořádná divočina. Zanedlouho jim bude porodní bedýnka maličká, takže materiál na ohrádku je už nakoupený a páníček snad během víkendu zvládne dát dohromady pořádnou ohradu (ano, budeme mít novou ohrádku, protože na prknech z té původní jsou rošty do postele). Do té doby se snad dá do kupy i mamina, které se do jizvičky po císaři vrazil ošklivý zánět. V pondělí jsme byli na veterině – dostala antibiotika a já rady, jak o jizvičku pořádně pečovat a čistit. Pokroky jsou znát. Ještěže je Brandy trpělivé zvířátko – je moc hodňoučká a i během pravidelného čištění několikrát denně, hezky drží. Málem bych zapomněla – prcky jsme v  pondělí také poprvé odčervili. To byla tedy show – většina z nich se tvářila, že je chci otrávit, ale odčervení přežili všichni. Stejně tak přežili již několikáté stříhání drápků, ale tentokrát jsem vzala všechny z jedné vody načisto i s maminou. Jen jsem pak byla úplně, ale úplně KO – však si to spočítejte, dohromady to dělá 126 drápků!!!!!
 
Na závěr přikládáme nejnovější fotogalerii, video z prvních 14 dní života a hlavně překrásné fotky z návštěvy Veroniky – paničky našeho vnoučka Beeby. Moc děkujeme za dobrůtky pro „babičku“ a překrásné fotky!!!