POxTREMOVSKÉ SETKÁNÍ S BENJIM

Když už jsme v těch Budějovicích na turnaji, nesmí samozřejmě chybět návštěva Benjaminka. Ten malý pacholek nás málem ani zaparkovat nenechal, jak se na holky těšil. Samozřejmě je hned provedl po zahrádce. Branďulka očka valila a čumáček jí čmuchal na plné obrátky, protože zahrada byla provoněná uzeným kapříkem a snad i nějakou divočinou, kterou pomáhal Benji páníčkovi zpracovat. Páníčkové zatím pokecali v klidu v altánku. Tentokrát se nám podařilo doma zastihnout i synka Radima, který vlastně před dvěma lety zpunktoval pro maminku zakoupení Benjiho. Tehdy byl Benjik prezentovaný jako nejhodnější a nejklidnější štěňátko. Život je ale změna a teriérstvo moc klidné nebývá, takže teď mají doma pořádného divocha, který ale skvěle pracuje s páníčkem v lese. Co jsem tak vypozorovala, tak panička by měla být ve výchově důslednější… Doufám, že se Míša nezlobí, že jsme ji s jejími chlapíky trochu domlouvali, aby s Benjim sama chodila na cvičák – však nejvíc se učí hlavně páníček, a to především té důslednosti a správným reakcím ve správnou chvíli. Největší respekt má Benji asi právě z Radima.

Ale zpět k pejskům, jak si užívali. Bailinka byla zřejmě hodně unavená ze závodů, protože se kupodivu nikam moc nesápala a po prohlídce zahrádky se z ní stalo hrozně hodné zvířátko (nebo možná chtěla ukázat, že to co o ní panička občas píše jsou jen pomluvy). Benjaminek se láskyplně tiskl k mamince…, aby taky ne, však má tu nejhodnější maminku na světě.Na chviličku jsme zavítaly i dovnitř do domečku – Brandy, opět jako správná matka, se snažila Benjimu vysvětlit, že všechno se má dojídat, a to především maso a jiné dobrůtky. Během pár vteřin prolustrovala všechny jeho schovávačky a kde bylo co k jídlu, to bylo zabaveno (později i matce, přece jen po 12 dětech má trochu sklony k tloustnutí). Podařilo se mi konečně také kouknout Benjaminkovi na zoubky – byla jsem zvědavá, jak na tom je, protože když odcházel z naší chovatelské stanice, měl maličký předkus. Za tu pikosekundu, kterou mi dovolil kouknout na zoubky, mi přišlo, že chrup se mu krásně srovnal – nejenže má krásné bílé zoubky, je plnochrupý, ale také má parádní nůžkový skus (potvrzeno i jeho veterinářem). Takže nic nebrání tomu, kdyby se tedy paničce někdy podařilo toho malého divocha zkrotit,že by mohli zkusit výstavu a případné uchovnění (teda jen v případě, že by se do toho páníčkům chtělo – pak ráda pomůžu s přípravou).

Musím přiznat, že jsem byla taky dost unavená, takže jsme se tu nezdržely moc dlouho, už jsem chtěla mít cestu za sebou. Jako vždy, i tentokrát jsem si odvezla bohatou výslužku (byl tam i tou Brandy hledaný kapřík – doma samozřejmě dostaly obě ochutnat), za kterou moc děkuji a těšíme se zase někdy naviděnou!