XTREME ACANA CUP

Večerní odjezd po práci s Vláďou, chtěli jsme tedy vyrazit co nejdřív, ale to bych se nesměla vracet pro zapomenutý stoleček (nebyla jsem jediná – posádka č. 2, Lucka s Petrou, se vracely zase Bláže pro prášky). Navigace nás vedla po Strakonické a cesta byla úplně volná, ale přece jen ve tmě mám strach, takže to moc rychle nevalili. Na místě jsme byli ve třičtvrtě na deset, pak rychlé ubytko a hospůdka. Dvě pivečka se mnou tentokrát zamávala. Po pivu rychlé venčení zlatíček – v pokojíčku byly vzorné, nic nevyvedly, rychlá sprška a do postele jsem lezla někdy ve čtvrt na dvě.

Ráno odjezd v půl osmé. Nechtělo se mi ani trochu vstávat. Zkusila jsem nějaký Vláďův povzbuzovač – pomohl, probral mě, ale jen proto, že jsem po něm málem vrhla. Po vystěhování auta, zakoupení kávičky v Kauflandu, jsem mazala odlovit Manic Dogs, abych zjistila plán, protože Bailince se před turnajem rozpadl tým, ale byla jsem moc ráda, že naši výpomoc uvítali právě oni. Hlavu jsem měla na začátku zamotanou, tak jsem byla napnutá, jak nám to půjde. Počáteční informace zněly, že budeme běhat na Barnyho, který prý běhá 4,70 až 4,80 a Meggi na něho vypouští z 9 m nad druhou (jsem zvyklá pouštět z 8 m na Sandy za 4,30 nad první), neměla jsem žádný záchytný bod jak vypouštět.

Sobotní Jumpeři – Speed Trial 4×3 běhy, mezní čas 20,00 s a náš čas se zařadil na 1. místo
Tentokrát jsme měli tři snižovačky (Brandy, Bonnie a Abby, které se střídaly) a pak se střídala Bláža s Bowie. První rozběh byla docela mizérie – Noisy a Bláža lovily míček, pak já s velikánskou střídačkou, jak Bláža lovila míček, ale Branduška si zaběhla krásný čas 5,37 s, napodruhé jsem chybovala a až ve třetím jsme si dali nic moc čas 23,03 s. Druhý rozběh jsem si už srovnala střídačky na zpomalenou Blaženku (ta běhala všechny časy přes 5 s – už je to hold taky babča, zato Branďulka mi stále dělala radost časy pod 5,50 s, takže si ty veterány pro příští rok asi ještě rozmyslím). Zato se vyřádila Abbuše, která kravila už v bráně, takže měla pekelnou střídačku, ale nakonec se s Luckou srovnaly dokonce i na OK a konečně zaběhnutý slušný čas 21,67 s. Do posledních dvou rozběhů jsme si už šetřili Brandušku na další den, takže nastoupila Abby s Bonnie – všichni běhali moc hezky, i když čas už nevylepšili.

Manic Dogs – Speed Trial 3×4 běhy, mezní čas 17,70 s a náš čas nás zařadil na předposlední místo
První rozběh odběhala Meggi a udělali si nejlepší čas 18,75 s. Já s Bailinkou nastoupila do druhého rozběhu, kdy jsem měla nervy jak špagáty (ještěže jsem si předtím lupla nové, bylinkové kapičky Klídek :-D). Před během jsme šli Barnyho s Bailinkou seznámit, aby jeden nebo druhý nebyl v bráně překvapený, co se to na něj řítí (Bailinka byla Barníčkem schválena). Na začátku jsme si zkusili zkušební střídačku, bylo to moc, takže jsem šla na 9 m (to ostatně radil i Jarda, po tom co viděl). Napoprvé se mi povedl OK, ve druhém jsem neudržela nervy na uzdě a -0,12, ale třetí a čtvrtý už jsem se srovnala a dva OKy – ufff, to se mi ulevilo a navíc Bailinka k OKům ještě přihodila parádní časy kolem 4,80 s. Manicům jsme čas vylepšili na 18,34 s. Ve třetím rozběhu jsme se s Meggi prostřídaly., abych si vyzkoušela i střídačky na dalšího psa, pokud by bylo druhý den potřeba. Benny prý běhá kolem 4,10 s (pomooooc, zase jiný čas, než na který jsem zvyklá). Zkušební střídačka byla tentokrát obrovská z 8,5 m, šla jsem tedy skoro o metr dopředu a klapl 2x OK – juchůůů. Bailinka sice trochu zpomalila, ale já měla děsnou radost. No a čas jsme pomohly zaběhnout luxusní 18,11 s. Jako odměnu jsem pak dostala manickou, poctivou domácí griotečku a růžový muffin (jinou barvu bych si ani dát nemohla :-D).

Po doběhání nás čekalo měření loketní kosti (novinka, mění se výška překážek už ne podle kohoutkové výšky, ale právě podle loketní kosti). Celý den jsem pozorovala zvěsti a postupně jsem nervózněla. Majitelé borderek většinou chodili s úsměvy na rtech, protože z většiny z nich se rázem staly snižovači. Majitelé opravdových snižovačů už tak zvesela nechodili – jen sem tam někdo, občas někdo zůstal na svém, ale co jsem tak podchytila, tak spíš se bude příští rok zvyšovat. Holčičky byly při měření zlaté (panička trochu natvrdlá) – Branďulce zůstává výška pro příští rok zachována (i kdyby jí naměřili víc, tak od 8 let dál je možné zachovat původní výšku), ale Bailince se bude zvyšovat o 2,5 cm, tedy na 22,5 cm. Velikánská škoda, jsem zvědavá, jestli ještě bude trhat rekordy s touhle výškou. Pak rychlý úprk na koleje a odsud do objednané hospůdky, kde se nám vloni tolik líbilo. Konečně jsem tu mohla otočit dlužné kolečko Jagermeistera (společně s Vláďou) a nakonec proběhlo ještě jedno rychlé kolečko – pro některé to třetí kolečko byl zabiják. Překvapivě byl opilecký účinek o něco menší než předešlá pouhá dvě pivíčka. To samé bohužel nemůže říct Blanka.

Nedělní Jumpeři – Double Elimination na 3 vítězné běhy (startujeme z 3. místa)
x Alea – noční můra ve složení Noisy-Bláža-Bowie-Brandy 1:3
Alea nastupuje z 2. místa, zaběhli si jen jedinýslušný čas. V prvním běhu mě hrozně mrzela střídačka 0,15, protože jsme to prohráli o setinky, ale když jsem viděla jejich střídačky, které dělaly přes 1,5 s, bylo jasné, že to drží a časově jsme v pytli. Ve druhém jsme byli zase my o setinky rychlejší. Třetí a čtvrtý hodně zpomalila Bowie, takže jsem Brandy už vypouštěla s velkou ztrátou a Brandy neměla šanci dohnat šeltinku vedle. V posledním jsem zariskovala z 5 m a udělala chybu, ale stejně bychom to asi projeli časově.

x Der Aundern (AT) ve složení Noisy-Bowie-Abby/Brandy-Bonnie 3:1
Proti absolutním outsiderům jsme chtěli zkusit nejpomalejší sestavu, jenže Abby blbla, takže rychle nastoupila Brandy. Povedl se nám OK, jenže najednou všichni na mě křičí, ať opravuju, otočím se a fakt svítí světlo, tak jsem ji tam rychle mrskla zpátky. Prý se vrátila bez míčku, což jsem nechápala (Branduška, taková spolehlivka), až pak se vysvětlilo, že měla špatně nabito 😀 Tak ji to rozhodilo, že pokaždé lovila míček, ale naštěstí jsme opravili dřív než vedle. V posledním chyboval Vláďa a mastil, pryč, tak jsme na něho všechny řvaly ať opravuje – no a stihl to. Z tohoto víkendu patří největší pochvala právě Vláďovi, který snad až na tuto chybičku měl celý víkend jen OKy – že by se to panáček konečně naučil. 😀

x Nextra ve složení Noisy-Bláža-Bowie-Bonnie 3:0
Velice krušný běh pro Blanku, které předchozí den něco nesedlo v hospůdce (že by alkohol, na který není zvyklá). Chvilkami jsme se obávali, aby na dráhu s Bonnie nehodila i šavli, ale nakonec to ustála. Pokud by tento tým zvládl doběhnout nějaký běh, asi bychom je časově nezvládli, ale kravili jim pejskové, takže jsme si mohli dovolit nejen pomalejší sestavu, ale i docela velké střídačky.

x Manic Dogs 2 – Noisy-Bláža-Bowie-Brandy 3:1
Manici byli těžký soupeř – šli z prvního místa a časově jsme věděli, že na ně nemáme. Asi nás tedy dost zachraňovaly jejich obrovské střídačky (pejskové jim už začali zlobit, takže museli nechávat mezírku) – první jsme tedy vyhráli časově. Ve druhém jsme se vychybovali. Ve třetím jsme měli opět štěstí díky střídačkám a v posledním jsem měla obrovské štěstí já, když jsem dala chybu a stihla jsem opravit dřív než vedle.

x Alea – noční můra ve složení Noisy-Bláža-Bowie-Brandy 0:3
Ani nevíme jak a najednou jsme se ocitli ve finále. Proti Alee jsme už věděli, že šancí moc není, ale zkusili jsme nejrychlejší sestavu, co kdyby náhodou. Vzhledem k jejich časům jsme pouštěli na krev, takže jsme se prakticky všichni vychybovali, ale stejně bychom neměli nejmenší šanci – ve chvíli, kdy já vypouštěla, oni už měli pejska skoro na boxu. Nakonec tedy parádní 2. místo.

Nedělní Manic Dogs – Double Elimination na 3 vítězné běhy (startujeme z 3. místa)
x Brisk Sucky Pucky 3:1 (běží Meggi)
Manicy jsem upozornila, ať na mě v neděli moc nespoléhají neb jsem nervový labil a rozhodně už nemusí čekat OKové střídačky. Zřejmě jsem je dostatečně vystrašila, takže prvně byla nasazena Megginka. Soupeři se sice 2x vychybovali, ale i tak dostali na zadnici časově.

x R.U.P.em 3:1 (běží Baileys)
Na začátku jsem se s Jardou nemohli shodnout, odkud startovat. Moje poznámka z předešlého dne tvrdila 7,5 m, Jarda tvrdil 8,5 m. Šla jsem tedy na kompromis 8 m a byl z toho malý ok. Manický Pavel mi přivodil malou újmu, když volal „nemá míček“, po zkušenosti s Branduškou jsem se vyděsila, že ho nemá Bailinka, ale hláška se týkala sousedů – nejsem zvyklá, aby se mi hlásilo, co se děje vedle. 😀 Druhý běh mi Jarda a Artíkem pořádně zamotali šišku, protože Jardovi utekl Art a já rázem měla vypouštět na dva psy – co s tím, počkala jsem tedy, až se Artík objevil v bráně a teprve pak vypustila, byla z toho střídačka 0,40 s. Lucka mi mezitím přišla říct, že Bailinka zrychlila. Radši jsem ale zůstala na 8 m a další střídačka 0,16 s. Do posledního běhu jsem se tedy maličko šoupla a šup tam vběhl.

x DogDragons 2 0:3 (běží Meggi)
Proti Dragonům moc šancí nebylo, nastoupila Meggi. Dopadlo to přesně jak Irča předpokládala – časově si Manicové moc neškrtli, Dragoni dávali čisté časy kolem 17,70 s a střídačky umí držet zatraceně dobře. I když jsme s Bailinkou fandily, byla tu první manická prohra.

x R.U.P.em 3:0 (běží Baileys)
Proti RUPákům zase nastoupila moje malá fofrnice a soupeře jsme drtili časově (přiznávám, že to bylo o prsa korejské ženy), až v posledním běhu jsem si mohla s Markem odpočinout od OKů, protože jim chyboval druhý pejsek. Odpočinek jsem potřebovala jako sůl, protože v hlavě jsem měla jen to, jak se z ČB dostanu domů (o autíčku ale až později).

x DogDragons 2 2:3 (běží Baileys)
A máme tu překrásné finále – takové finále jsem naposledy zažila asi na Mistrovství Evropy. Spousta lidí nám fandila (samozřejmě všichni FUNatičtí fandové a spousta dalších). Boj to byl nádherný, však i soupeři si pochvalovali, že takhle napínavé finále už dlouho nezažili. První běh jim dala Bailinka, která lovila míček na boxu. Ve druhém a třetím asi Dragoni nečekali takový nápor a prohráli časově (moc si podrželi ty střídačky). Čtvrtý a pátý už vychytali střídačky tak, aby na nás stačili a prohráli jsme o pár setinek (na oko vypadala Bailinka jako jasný favorit v cíli). Bailinku evidentně finálové nadšení a fandění hodně nabudilo, protože všechny časy (kromě lovení míčku v prvním běhu) měla v rozmezí 4,73-4,76 s a měla tak možnost si potvrdit svůj Fly 17. S FUNatickým týmem se sedmnáctka povedla zaběhnout jen 1x, s Manicama ve finále hned 3x (nejlépe 17,83 s). Ona je fakt prďák můj malej. No a ať nechválím jenom bobinku, musím i sebe. Na to, že jsem běhala poprvé v jiném týmu (bez tréninku) a z celkových 18 běhů během víkendu jsem nasázela 11 OKů na dva cizí pejsky (bez předchozího tréninku), to si, myslím, také zaslouží pochvalu, ne. 😀

Ač byl poslední turnaj v sezóně ochuzen o runnerský tým (pajdavky, háravky a psincáky se nevyhýbaly ani nám), bylo to moc fajn. Všichni si turnaj užili naplno (především Blanka, která se léčila ještě asi dva dny poté). Brandy pořád běhá dokonale – většinu časů si zaběhla pod 5,50, Blaženka sice zpomalila tento rok, ale pořád běhá s velkou chutí a radostí. Vlastně jsme tým pro tento turnaj mohli spíš pojmenovat FUNatic Seniors (Abby 10 let, Brandy a Bláža 9 let, Bonnie 8 let). Vláďovy parádní střídačky už jsem zmiňovala – také si nakonec vysloužil za své výkony pohár (původně ho dostala Petra za to, že jela sama bez pejsků jen nabíjet – DÍKY DÍKY DÍKY, ale uznala, že Vláďa si ho zaslouží víc). Další poděkování proběhla na FB, je jich spousta – všichni na nás byli moc hodní – protože nás bylo málo, pomáhali zapisovat výsledky, sbírat míčky atd. atd. Manicům díky za přijetí Bailinky do týmu – byla by asi moc smutná, kdyby nemohla běhat. Bylo nám s vámi moc fajn – připadala jsem si tu jak u svých. 😉 A můj poslední a největší dík ale patří právě pánům z Manic Dogs (věřím, že by mě zachránili, i kdybych s nimi neběhala v týmu) za pomoc s autem.

No a co se vlastně stalo s autíčkem? V neděli ráno jsme přijeli, vyházeli věci z auta a vyrazili na plac. Po poledni jsem šla k autu pro lékárničku (pro Blanku) a vidím, že auto svítí. V duchu jsem si zanadávala, že jsem pitoma pitomá a nechala jsem svítit, bude tedy vybitá baterka. Auto už nešlo ani odemknout. „Přítel na telefonu“ poradil, jak se do auta dostat (mám skrytý zámek v klice dveří – což asi většina lidí ví, leč já to nikdy nepotřebovala). Po nasednutí do auta jsem nevěřila vlastním očím – světla zhasnutá, blinkry vypnuté, všechno co může být v autě zapnuté, bylo vypnuté jen při pokusu o nastartování zuřivě blikaly všechny kontrolky, i ty co v autě snad ani nejsou. 😀 Prostě vybitá baterka – pro záchranu jsem šla k Manicům, tihle chlapi mají snad všechno a nemýlila jsem se (měli nejen startovací kabely, ale i náhradní baterku, diagnostiku…. – jen chyběla gula k vyndání baterky). Dohodli jsme se, že až budou mít pánové chvilku volna mezi běhy, zkusí auto nastartovat přes kablíky. Co čert nechtěl, běhalo se pořád (však jsme se taky všichni dostali až do toho finále). Pánové dorazili zrovna ve chvíli, kdy se z druhé strany řítili fanoušci mých holčiček – Lucka, Jirka a Ondrášek od českobudějovické Cessy, no a já v tu chvíli šla běhat s Jumperama. Jirka se tedy ochotně nabídl, že auto obstará, trochu projede a koukne na nás až v tom finále. Když se pořád nikdo neobjevoval, dost jsem znervózněla – auto bylo, ale fuč. Když dorazil Jarda a sdělil mi, co se děje, dlouho jsem si myslela, že si z blondýny dělá srandičky – nedělal. Po finálových bězích jsem konečně objevila Jirku, který stál s klíčky od auta v ruce u nastartovaného auta – opakuji – VYNDAL KLÍČKY ZE ZAPALOVÁNÍ A STÁL S NIMI VEDLE NASTARTOVANÉHO AUTA. Autíčko prostě nešlo pro změnu chcípnout. 😀 😀 😀 Teď už to zkrátím (pořád se toho ale dělo moc). Po velkém přemýšlení jsem se rozhodla, že pojedu do Prahy a auto nechám nastartované na dvoře v Secaru. Lucka s Petrou mi pro jistotu dělaly doprovodný vůz (zlatíčka moje, ještěže holky mám) – trochu jsem se bála, ale nakonec jsem zdárně dojela do Prahy do práce na dvůr. To už nastoupil šéf vozového parku , který si do té doby myslel, že si z něho dělám blázny. Když ale na vlastní oči viděl, že stojím s klíčky od nastartovaného auta vedle něho, drbal se jen na šišce, že tohle ještě neviděl. Autí se mu podařilo chcípnout přes kvalt (by mě asi nenapadlo) a přes noc zůstalo (stále svítící) na dvoře, kde ho přes kamery hlídali operáci, jestli prý náhodou nezačne hořet (ještě mi tuhle obavu nikdo neřekl před cestou do Prahy). Ráno byla baterka opět vybitá – na Jarově dva koumáci zírali na ten zázračně nastartovaný vůz bez klíčků. Nakonec se z toho vyklubala porouchaná spínací skříňka. Od té doby už mám vlastní startovací kabely a jsem obrovskou dlužnicí nejen Jardovi s Ondrou z Manic Dogs, ale především Jirkovi, který se přišel podívat na mé malé závodnice a nakonec minimálně hodinu hlídal moje autíčko. Lucce s Jirkou i moc děkuji za nabídku přenocování, kterou jsem nakonec nevyužila. Byl to perný závěr a omlouvám se, jestli jsem na někoho byla v záchvatu hysterie nějak nepříjemná (sorry, Vláďo – podezřívala jsem totiž jeho pejsky, že oni v autě něco vyvedli, ale v servisu to vyloučili).

Závěrem přeji rychlé uzdravení našim psím i lidským lazarům. Nastává doba odpočinku, sbíráme síly do příští sezóny a možná vás v příštím roce bude čekat překvapení v podobě nového týmu nazvaného Game Over (upozorňuji, že tento nápad vznikl s několika promilemi v krvi, takže uvidíme, jak dlouho nám tento nápad přijde báječný :-D). Naši i zapůjčenou fotogalerii najdete zde.
 

 
Foto Maniců