Na Velikonoční pondělí jsme vyrazily do nedaleké Třebíče na závody o Velikonočního beránka. Bylo to tak trochu i z toho důvodu, abychom se vyhli koledníkům, kteří v Chyšce chodí od časného rána a občas je trochu problém některé připité pány vystrnadit. Myslím, že jsme jako jediní účastníci přijeli z úplně jiné strany než všichni ostatní – navigace měla svou hlavu a vedla nás cestou necestou. Naštěstí jsme dorazili včas, místečko jsme si našli u Jitky s Aninkou, a tak se celé závody jen krafalo, jedlo – k dispozici totiž byly výborné místní koláče pro závodníky dvounohé a pro ty čtyřnohé se i hromada pamlsků našla.

Jako první nás čekalo agility – moji velkou radost z perfektního náběhu do slalomu zkazila diskvalifikace, když mi Brandy hupla jednu skočku zpět. Ale nevadilo, o kus dál bychom se stejně diskvalifikovaly, protože jsem si pořádně neohlídala houpačku (vůbec jsem nešla tak, jak jsem si toto krizové místo procházela při prohlídce) a Brandy vlítla na kladinu. Zbytek parkuru už jsme doběhly podle plánu. Zkoušku MA2 nám pokazil špatný náběh do slalomu – nějak mi tam nevyšel krok a už to bylo, pak proskočení mimo kruh – tyhle široké kruhy prostě nemáme rády, no a ve finále jsme se diskly tři překážky před koncem, kdy se Brandy rozhodla tunel pročistit nejdřív zleva, teprve pak zprava. Škoda, krizová místa jsme prošly bez obtíží a pak se diskneme na takovéhle volovině.  No a jumping jsem už před startem cítila, že to nebude to pravé ořechové. Když se Brandy „zamyslela“ ve slalomu, rozhodla jsem se to zabalit hned, protože vím, co pak většinou následuje – totální znechucení parkurem.

Než nám organizátoři vydaly výkonnostní průkaz, šli jsme se projít k rybníčku – Brandy opět ožila, blbla, řádila, koupala se – po falešce opět ani známky. Moc gratulujeme Jitce s Aninkou za krásná umístění a jsme moc rády, že se holky rozhodly vyrazit na kvalifikačky – pro nás jsou totiž jedničky a rozhodně jim budeme strášlivě moc fandit.

Po závodech jsme ještě v rychlosti sbalili věci na chaloupce a jeli se rozloučit s dvojčátkama. Už se chystali na koupání, takže jsme je stihli jen tak tak. Plánované promítání jsme museli posunout, ale nakonec jsme všechno perfektně zvládli a musím přiznat, že i přes závodní neúspěchy to byly báječně strávené Velikonoce, přesně podle mých představ – ani na chvilku jsme se nezastavili.